Měsíc v Zenu

S dětmi se snažím mluvit kultivovaně. Na Michálka ječím intenzivně, ale málokdy, a sprostá slova nepoužívám vůbec.

Jednoho dne mi však došla trpělivost.

Ne*er mě a pojď už!“ Cedím mezi zuby a myslím to smrtelně vážně.

Mimo spokojeně zkoumá kamínky u cesty, vytahuje imaginární telefon z kapsičky, vytáčí číslo a volá. „Tady bagrista Mimo!“ Zastaví se na každém metru naší trasy. „Haló, haló, tady jsem!“

Spanile jezdí na odrážedle a se zasněným pohledem pozoruje projíždějící auta na rušné silnici.

Bojím se o něj. Jsem nervózní z plačící a vzpouzející se Terky v kočárku. Pospíchám, protože jdeme pozdě. A oči se mi zavírají únavou.

Pozoruju své zoufalství. Zaujatá vlastní představou přítomnosti zapomínám na potřeby mých dvou ratolestí. A cítím, že mi chybí trpělivost, empatie, láska, energie a spánek, abych ty společné okamžiky prožívala s větším nadhledem.

Bytí tady a teď mi dává zabrat. Zvlášť v emotivně vyhrocené situaci.

Na své vřeštící paviány už nechci křičet další sprosťárny, a tak hledám recept na idyličtější prožitek každodenních mateřských aktivit.

Mindfulness & Meditation: 10 minutes can make all the difference.

To je ono.

Teď už jen začít.

Před pár lety jsem prožila deset dní na tichém retreatu v Thajsku. Bylo to skvělé, ale meditování jsem po návratu domů zavrhla jako zbytečnou proceduru. Nešlo mi to. Měla jsem pocit, že Michalovi se meditace jaksi nepozdává a neuměla jsem si ji obhájit ani sama před sebou.

Teď to cítím opačně.

Potřebuju meditovat.

Motivuje mne k tomu i Happier by Vera. Se třemi děťátky, včetně malého miminečka, medituje už třicet dní v kuse.

Probudila mého soutěživého ducha. To přece také dám!

Prosím o pomoc Michala, kterému každé ráno slavnostně předám děťátka a zamknu se ve vedlejším pokoji.

Definuju meditační prostor maminky hospodyňky a pohodlně se usazuju na parkety mezi sušák a vysavač. Není nad spirituální atmosféru.

Ignoruju intenzivní řev z vedlejšího pokoje. Michal se o Terku přeci postará!

A zapínám telefon.

Vím, že bez externí motivace a pomoci by to nešlo, proto investuju do aplikace Calm. Neúprosná statistika a příjemná průvodkyně meditací mi sezení ohromně ulehčují.

Předepsala jsem si pravidelnou si meditaci. Deset minut každé ráno. V případě akutní potřeby neomezené množství.

Ať už je účinek vědomého dýchání jakýkoli, i jen placebo efekt této terapie mi stačí k větší spokojenosti a radosti ze života.

Cítím se lépe.

A dnes se slavnostně teším z prvních výsledků.

Každý den mám najednou čas na sebe, na své tělo a mysl. Usmívám se koutky rtů, pozoruju vlastní dech a jsem vděčná. Za všechno.

Učím se bytí tady a teď.

Jsem trpělivější a vnímavější k sobě i k dětem. Cestou podél silnice mám o Michálka stále strach, ale nešílím z toho. Terku nosím v náruči, kde na rozdíl od kočárku nepláče, a kamarádkám dopředu oznamuju pozdní příchod.

Loudáme se po chodníku, a já si uvědomuju, že je zbytečné kamkoli spěchat.

Nakonec dojdeme tam, kam chci.

O kousek dál.

Zkuste Calm nebo Headspace, případně si přečtěte Mindfulness & Meditation: 10 minutes can make all the difference. Zaujala mne také pražská říjnová konference MindfulnessCon. A jestli máte deset dní, jeďte na meditační retreat. Pravděpodobně Vám to nezmění život, ale určitě to je zajímavá zkušenost! Pokud máte další tipy pro meditačního začátečníka – pro mne – sem s nimi!