Zabíjí Tvý Triko Planetu? A Kolik Trik Zabila Terka?

Kašmírový šál peru v pračce, vizkózový svetr na šedesát a oba dva jsou díky mé nevědomosti žmolkaté, že je vůbec nechci nosit. Triko z modalu ničím ve vyvářce a bavlněný outfit má zaprané všemožné skvrny.

Všechno je decentně pomuchlané, protože nechci ztrácet čas žehlením.

Abych našla nemačkavé TerkyVzdorné oblečení a předešla dalším katastrofám, pustila jsem se do studia látek. Chci oblečení přijít na kloub. Sleduju všemožné kanály udržitelné módy, ale jednoduché shrnutí, do čeho se oblíkám, jsem nikde nenašla. A tak si ho píšu sama.

Udržitelnou módu vnímám jako návrat do symbiózy člověka s přírodou a lidí s lidmi. Opuštění nevědomého konzumu s jeho negativním dopadem na život naší planety.

Chci mít svoje oblečení ráda, pečovat o něj a nosit ho. Dokud to půjde.

Nezáleží, jestli ho mám od kamarádky nebo ze swapu, od českého návrháře nebo etické značky. Je jedno, jestli jsem ho objevila v secondhandu nebo si ho navzdory přesvědčení koupila v řetězci.

Hlavně, abych nad ním chvíli přemýšlela. Uvědomila si jeho opravdovou hodnotu. A nosila ho. Do roztrhání. Do zašití. A ještě chvilku.

Je cool nosit tričko deset let a nakupovat v sekáči?

Zvlášť když to na nás nekřičí televize ani reklamní plakáty ani holywoodské hvězdy?

Tuhle otázku si musí každý zodpovědět sám. A to je na tom to těžké. Co totiž znamená cool?

Většina lidí sleduje trendy a nechá si marketingem velkých firem určovat, co pro ně význam slova cool, trendy, oblíbený mezi přáteli, obdivovaný a skvělý, má znamenat.

Podle mne je člověk cool, když má zdravé sebevědomí, záleží mu na sobě stejně jako na ostatních, tráví čas v přírodě a proto mu není lhostejná ani ekologie a tím pádem má i méně konzumní přístup k životu.

A tak jsem zpátky u své původní otázky.

Cool je to, co rezonuje s naším přesvědčením.

Mám ze sebe lepší pocit, když nad nákupem přemýšlím. Oblékám si oblečení, které si pečlivě vyberu. A módu řeším jen okrajově. Když potřebuju.

Stotožňuju se s životním stylem propagátorek udržitelné módy a jejich ekologičtějším přístupem k životu. Vítám obchody, které vzaly za svou myšlenku pomalosti a tak ji také prodávají.

Sama se snažím dělat rozhodnutí na základě pro a proti informací, které si přečtu. Na mateřské mám čas věnovat se i mně vzdálenějším tématům. A proto jsem se pustila do objevování materiálů oblečení a obchodů s módou.

Myslím, že oblečení můžu mít ráda, až když mu trochu porozumím. Získám k němu vztah jako Malý princ ke své Lišce. Po tom, co si ji ochočil. Protože i oblečení je z přírody a ze zvířat.

A tak mne zajímá, odkud se látky získávají a jak se zpracují. Jak jsou které materiály kvalitní, jaké mají vlastnosti a jak o ně pečovat, aby oblečení vydrželo co nejdéle krásné.

Hledám vysněné outfity z ekofriendly obchodů. Od sympatické značky, designerek, které můžu potkat osobně a se kterýma sdílím lásku k přírodě.

Nákup si představuju idylicky, u příjemné prodavačky a v krámku s milou atmosférou. Asistentka mi vymluvá koupi trika, kterým si nejsem jistá, ochotně pomáhá ve výběru a informuje o ekologických certifikátech.

Přemýšlím, váhám a nakonec si tričko nevezmu. Jednou se sem ale vrátím, protože se tu cítím dobře.

Doufám, že se postupně budou zkracovat fronty lidí v obchodních centrech, kteří kupují hromady prádla. Rychle si je nacpou do igelitky nebo elegantní taštičky, a cestou z OC si připadají jako králové a královny. Konzumu.

Mám pocit, že tohle období jsem celkem úspěšně přeskočila. Jako studentka jsem nakupovala ve výprodejích v secondhandech. Šetřila jsem. Pořídila jsem si i pár kousků v řetězcích. A některé mám doteď. Nikdy jsem ale neměla záplavu hadrů ve skříni. A teď mám čas i peníze zvolit ještě lépe. A tak kupuju nebo šetřím na etické oblečení.

Je mi jasné, že koupí trika z biobavlny s GOTS certifikátem svět nespasím, ale je to další z malých krůčků, kterýma se posouvám ve vlastní zodpovědnosti vůči planetě. Vím, že nejlepší by bylo, abych si už nikdy nic nekoupila, ale přeci jen, ráda si pořídím hezké a příjemné oblečení, které opravdu potřebuju.

Vím že svět nespasím. Chci mít jen lepší pocit sama ze sebe.

A tak jsem připravila krátké články o tom, jakým způsobem nad pořizováním oblečení přemýšlím.

V prvním článku se věnuju přírodním rostlinným materiálům. Bavlně, lnu a konopí.

Potom oblečení, které máme díky zvířatům. Patří tam vlněné materiály, hedvábí, kašmír a alpaka.

Píšu o zpracování dřeva a výrobě textilního vlákna z celulózy. Vzniká tak viskóza (rayon), modal, tencel a bambusová viskóza.

Další článek je o devadesáti procentech oblečení, které se dnes vyrábí. Z ropy. Zmiňuju polyester, polyamid, akryl. Ty najdete na cedulce nejčastěji.

Po nastudování přírodních dopadů výroby levného plastového oblečení se mi příčí oblékat se, jak káže dnešní doba. Bohužel, velká část oblečení v mém šatníku je (po zevrubné analýze cedulek) umělohmotná.

Co nadělám. Díky svým článkům už alespoň rozumím cedulkám, které jsem vždy nevzdělaně odstřihovala nebo ignorovala.

A nakupovat už můžu jinak. Budu jinak.

Všechny poznatky shrnuju v TerkyFriendly materiálech. Ujasňuju si ekologickou zátěž jednotlivých materiálů a z čeho budou mé další outfity. Když už sáhnu po novém kousku, chci aby mi vydržel co nejdéle, a tak se věnuju i péči o oblečení, kterou jsem doteď moc neřešila.

Protože nejdůležitější je vědět, co vlastně chci nosit, ujasňuju si to v předposledním článku. Popisuju, co se mi líbí a svůj algoritmus pořizování hadříků.

Provokativní náctileté období červených minisukní je za mnou. Myslím, že jednoho dne dospěju k větší eleganci. Teď jsem máma akčního tvora, co si do mě nepřetržitě utírá pusu i ruce. Ráda si sednu na trávu nebo s ním tvořím bábovky na pískovišti. Vyhovuje mi, když nad outfitem nemusím přemýšlet. Když je baby odolný. A hlavně se v něm musím cítit pohodlně.

Nakonec a pro inspiraci píšu krátce o obchodech s udržitelnou módou, které jsem v Praze navštívila. V objevování jsem důsledná, prošla jsem okolo dvaceti obchůdků. Ověřila jsem si, že už látkám rozumím a že ty vysněné materiály skutečně existují. Jen je třeba hledat.

Nové udržitelné oblečení je drahé. Alespoň pro mne, protože nejvíc oblečení mám ze sekáče za pár korun nebo zadarmo ze swapu. I tak jsem ale dospěla k rozhodnutí, že za ty peníze mi tohle oblečení stojí.

To nejdůležitější jsou pro mne při nákupu pocity. Že podporuju lokální tvorbu nebo sympatické lidi se stejným smýšlením. Že látky jsou přírodomilné. Že se v oblečení cítím svěle a mám z něj opravdu radost.

Návštěvy secondhandů, obchodů se slow fashion a českých tvůrců byly většinou moc fajn. Prolezla jsem je s maxi břichem a s děťátkem v kočárku, ke kterému se prodavačky chovaly hezky. A i když jsem stále na začátku své pomalé módní cesty, doufám, že jsem i vám schopná doporučit oázy konzumu s příjemnou atmosférou.

Svůj blog nechci věnovat módě, ale pustila jsem se do ujasňování si vědomostí, které můžete snadno nabýt i vy. Proto mi psaní o módě z hlediska udržitelnosti dává smysl.

Jsem zpátky na mateřské a snažím se jí smysluplně využít.

A co je smysluplnější, než po malých krůčkách objevovat svět a začít žít ve větší harmonii s přírodou?

Jestli přečtete všechny články, pošlu Vám diplom. Ale tou největší odměnou je radost z oblečení, kterého si začnete vážit docela jinak.

Alespoň já se s ním teď mazlím od rána do večera, víc než s Michálkem a  doufám, že žmolkovanou minulost už mám za sebou.

Děkuju za přečtení. Mějte se krásně!

A napište mi, jak vnímáte udržitelnou módu, jestli mé snažení a psaní bylo užitečné i pro Vás.

Terka

Mini Rozcestník:
Úvod o udržitelné módě.
Bavlna, len a konopí.
Vlněné materiály, hedvábí, kašmír a alpaka.
Viskóza (rayon), modal, tencel a bambusová viskóza.
Polyester, polyamid, akryl.
Udržitelné materiály a péče o ně.
Styl a výběr toho nejlepšího oblečení.
Tipy na sekáče, fair fashion obchody a české tvůrce udržitelné módy.
Reportáž ze Slow Fashion Days.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.