Královna a Mimotaurus

Já mám jedovatý ohňostloje. Ale mě nezabijou, protože jsem jedovatá taky.
Mami, mě už bolí mozek!
Michálek:
Víš, že jeden můj kamarád našel žlutočervenej stolístek?
A kde?
Na Marse!
Já ci taky koupit minotaula, plotože nevím, jestli byl zelenej nebo fialovej nebo modlej.
Terezčiny otázky po celou cestu v autě stále dokola:
Tati, jak dlouho ještě pojedeme? Kolik ještě minut? 25? Kolik to je? Je to ještě dlouho? Tak 7 písniček. To je ještě dlouho… Nudá! Kdy už tam budem? Kolik ještě minut?
Mami, neboj se o mě.
Já sem královna limonádová, meruňková, jahodová, plyšáková, oblečení a nakupování.
Já jsem král boje.
Michálek křičí na Terku, která se k němu zaníceně přidává:
Teruš, seber si svoje zbraně a musíme být takhle připraveni na boj!
Budeme trénovat spolu, dobře?!
Budeme házet na oškliváky!
O ponožkách, které se Terce v tu chvíli nelíbí:
Ale ty mě škrábaj!
Miško snad u každého jídla:
No fuj. Blivajz. To je nechutný. Blé.
Děťátka si hrají a potřebují taxík: Vezmou síťku na ryby, dají si jí přes hlavu a jedou do Prdan.
Už jsme tu!
Vrať mi to. Jinak tě praštím kladivem!
Terka: Mami, ale já nemůžu jít na hrad, já nemám meč! Musím si ho najít!
Terka u každého hradu: Helé, tady jsme jednou byli!
V řeckém muzeu záchvat smíchu u torza sochy: Hehee, nemá žádný plavky ani hlavu!
Miško, jak se jmenuje tenhle keř?
To je smroprdelník!
My ceme video!
Ci to pustit!
Mě to líbí, víš?
To jsou moje šurikeny!
To je ohňová kosa. A víš, že mám i zemní kosu?
Bude velkej boban. Pět. Celá rodina. Jako my.
Mimo s mečem a klackem v ruce:
Mami, podívej, já jsem jako jeden z těch dead cells z těch prémijáků!
Na tom hradě bydlela královna a měla korunu. A král. A tancovali. A pili víno a vodu a pivo a rum. A měli auto. A na tom autě měli přilepený koruny, aby nespadli. A dělali úplně všecko, co žije. Z kaštanů dělali zvířátka. A všem zvířátkům dávali korunky.
Zmeřím Ti, jestli nemáš hadí jed, a když ho budeš mít, tak z něj udělám lék. Že když zkameníš tak zase odkameníš.
Máš ho! Dzzzzz (odebírá mi jed z čela pěstí). Ták hotovo. Tady je lék.
Terezka popisuje, co nakreslila na obrázku:
Koukej na Mima. Teď je připravenej na boj. A má deset prstů.
Terezka mě pozoruje, jak se maluju řasenkou:
Mami, já ci taky, aby si mě namalovala.
Až ti bude patnáct, tak tě namaluju.
Ale nene, to už to zvládnu sama, ty ňoumo!
Kde máš ty slipy se Spidermanem?
Ztratily se v Údolí trnité zhouby.
Terezka si prozpěvuje na záchodě: Bóbany, bóbany přicházejí….
Terezka s plnými kapsami štěrku, rozzářeně: To je všechno moje!
Miško:
Mami, já jsem viděl, jak holky dělají salta a nebečí, když dopadnou na hlavu!
Proč mě nemůžeš tím opalovacím krémem namazat jako první?! Já nikdy nejsem první!
Už chci do konce dovolený být jako první!
Terezka na těhotnou maminku:
Tady jsem Ti přinesla smetánku.
Neboj, můžeš si jí vzít. Není v ní žádnej alkohol. Můžes si jí dát třeba do kafíčka. 
Tátova výchova:
Zbašti ten knedlík!
Lžičkou?
Pro mě za mě prdelí…
Já mám nápad. Když mi něco koupíte, tak vás nebudu zlobit. A nezmlátim vás na kaši.
Víš, že já jsem větší chlap než táta, protože jsem našel škebličku a táta ne?
Terezka se chlubí vybledlou celofánovou stužkou, která jí prý slouží jako meč:
Dělá nekonečno tisíc demičů (damage) a půl pět!
To ani neumíš spočítat!
Ploč máme deset prstů? Kolik by si jich chtěla? Sedmnáct osm.
Mami, můžeš mi objednat mojito? Prosím? Můžeš?
Bláznivě pobíhá po restauraci, dokud táta nezachrání situaci:
Miško, pro lásku boží. Sedni si a čekej na svoje mojito…
Michálek spokojeně a vděčně oznamuje, po tom co pořádně zmokl: Alespoň nám ten déšť vyhnal blechy z hlavy.
Moji kamarádi mají mínus nula roků osmdesát tři devět ne šest set šedesát tři.
Při západu slunce:
Terezka: Andělé zapálili oblohu!
Mimo: Né, andělé házejí led, to spíš čertové!
Terezko, chceš ještě nakrájet jablíčko? Nene, na to už nemám čas. Musím těžit perly!
Tereza
Maminka. Přítelkyně. Lékařka. Ráda kreslím, píšu a směju se. Nejvíc sama sobě.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.