Minulí i Budoucí Mikulášové & Ježíšci

„Ale já chtěla hračku!“

Pláče Terezka, když z mé již po několikáté recyklované dárkové taštičky vyhází všechno ovoce a oříšky, které jsem ten den nakoupila se snahou prezentovat je jako TOP Mikulášskou nadílku.

Neprošlo to.

„Proč jsi nekoupila nějakou hračku a sladkosti?“

Obrací se na mě Michal s nechápavým výrazem v očích.

„Nevím. My jsme jako malé taky dostávaly jenom ovoce, uhlí a brambory. Jednou jsme dostaly pomalované kokosy a pak jsme brečely….“

„A nechci dětem kupovat sladkůstky…“

Michálek mezitím spokojeně vybaluje svůj balíček. Nadšeně.

„Jé, kokos, ten jsem si přál.“

Terezka ale stále pláče. A tak jde táta “koupit citron do čaje“.

A já děti připravuju na druhého Mikuláše.

„Nakreslíme mu to, co si přejete, jó?“

Terezka mne instruuje, abych na papír napsala velkými písmeny růžovou fixkou: HRAČKY

Michálek mezitím spokojeně mlátí kladivem do kokosu.

S Terezkou zabalíme ruličku omotanou mašličkami na parapet.

V tu chvíli už se vrací tatínek, který zachraňuje situaci.

„Děti, mám pocit, že v kuchyni byl zase ten Mikuláš…“

„No to snad ne, táto, Mikuláš chodí přeci jen jednou.“

„Ale ne. Michálku, Terezko. Běžte se tam podívat.“

A opravdu. Na parapetu v kuchyni jsou tentokráte sladkůstky: Haribo medvídci, kokosové Ferrero a hračky: mini Lego. Pro Terezku i Michálka.

„Hračkáá!“ Jásá Terezka, zatímco Michálek otevírá balíček s bonbóny.

Objímám Michala, jak to hezky zařídil. Je mi trochu líto, že to nezůstalo jen u ovocíček a oříšků. A pak spokojeně dětem ujídám bonbóny, protože i já si zasloužím Mikuláškou nadílku.

Další den z práce Michal přinese čokoládový kalendář. Terezka totiž po svém předchozím úspěchu s dopisem pro Mikuláše napsala další psaníčko s očekáváním třetího Mikuláše.

Dočkala se.

Čtvrtý dopis, který nacházíme na parapetu jsme poslali Mikulášovi do Bratislavy, kde na Terezku, až přijedeme na Vánoce k babičce a dědovi, bude čekat čtvrtá Mikulášská nadílka, lego kalendář s malými drobnůstkami.

Ve školce děti dostávají sladkého Mikuláše. Úspěšně ho schovám. A vyhodím. Jeden balíček bonbónů stačí…

Co se týče Vánoc.

Přání dětí jsou velmi vágní.

Terezka si překvapivě přeje hračky. Růžové. A plášť, jako má Elza z Ledového království. Michálek si přeje zlatý hrad. Velký zlatý hrad.

Fantazíruju o Lego hradu Bradavic za deset tisíc. Ale nakonec jsem ráda, že se o jeho menší alternativu postará teta Áďa. S tou se potkáváme v Bratislavě dvacátého prosince.

Ten den již na děti čekají první vánoční dárky. Teta Áďa totiž hned po Štědrém dni odjíždí, a tak si s dětmi chce ještě pohrát.

Michálek rozbaluje svůj zlatý Lego hrad. Který mu celý vzápětí postaví strejda. (Michálek ho nechce stavit.) A který si nakonec ani Mimo nechce vzít do Prahy.

„Ale mami, to je dekorace! Necháme ji tady.“ Prohlásí Miško, když se balíme do Prahy, a já jsem tak ráda, že jsem do toho velkolepého Lego hradu, který mne na internetu zaujal, neinvestovala.

Terezka si rozbalí svůj dárek, ve kterém je pokladna se scanerem a potraviny, které může Terezka prodávat. Pár dní si s ním s tetou Áďou hrají.

Na Štědrý den chystám naše balíčky pro děti.

Pro Terezku mám plyšovou mikinku s Elsou, růžové třpytkové šaty s Elsou. A kostým, šaty Elzy. Hodně jsem o něm váhala a pro jistotu jsem ho (po nákupu) ukázala Terezce na fotce, jestli se jí líbí. Řekla, že ne.

Na svůj eventuelní neúspěch vánočních darů se tedy psychicky připravuju předem.

Terezce pár dní před Vánoci vysvětluju, že když se jí dárky k Vánocům nebudou líbit a bude plakat, že to zvládnu. Ale nejsem si jistá. Tak moc se snažím dětem udělat radost…

Krom hadříků Terce přibalím pod stromeček růžového plyšového mořského koníka. A spoustu dalších drobnůstek. Prstýnky s Elsou, sponky s Elsou, puzzle s Elsou…

Ehm.

Před dvěma lety jsem kamarádce vysvětlovala, jak nebudu dětem kupovat produkty přímo spojené s filmy. Abych nepodporovala konzumní chování dětí.

A tak jsem Mimovi nakoupila trička bez potisku. Která nenosí. Protože chce trička s obrázkem. Nejraději má Spidermana.

Terezku oblékám do jemných vzorovaných šatů, které ale nejsou její oblíbené, jelikož preferuje oblečení se svítícím Mickey Mousem.

A postupně to vzdávám. Terku tak letos čeká vánoční Frozen nadílka.

Mysela jsem, že budu důslednější.

U Michálka vůbec netuším, co k Vánocům nakoupit. Protože ho baví hlavně hraní s tátou, bojovat. A kreslit.

V Hamleys jsem objevila jezdicí kolečka, která se dají přidělat na boty. A pak se s nimi jezdí. Prodavač, který na nich ladně jezdil po prodejně sem a tam, mne ubezpečil, že pro pětileťáka to bude super.

Koupila jsem spoustu knížek. Jakousi plastelínu, ze které se dají dělat plastové bubliny.

3D Puzzle. Svítícího drona pro bratrance.

A logickou hru. Kterou jsem ale pro jistotu zapomněla do Bratislavy přibalit, takže ji Mimo příhodně dostane až k narozeninám.

A jak dopadlo obdarovávání?

Já rozbalovala s Terezkou.

A Michal s Michálkem.

Terezka byla ze všech šat a parádiček zcela unesená. Dostala ještě další oblečení, panenku Elsu od tety Sašky. Dvě růžové minikabelky od babičky. A vše na sebe hned nadšeně navlékla.

Michálek dostal logickou hru na nintendo od táty. Oblečení, kterému nevěnoval příliš pozornosti. A robota. Modrého. S ním si pak celý večer spokojeně hrál.

Terezka také dostala robota. Růžového.

A jsou to jediné hračky, které jsme si dovezli do Prahy. Roboti chodí dopředu, dozadu, ten modrý střílí a oba dva hrají velmi otravnou diskotéku, na kterou děti s nadšením u stromečku tancují.

Po třech měsících, co máme roboty doma, už je to (naštěstí) celkem omrzelo.

Sama se těším na ozkoušení jezdících koleček, které Mimo konečně rozbalil.

Montuju je na boty a kupodivu. Se na nich vůbec nedá jezdit. Zkoušela jsem to ještě několikrát. A už jsem to vzdala. Zpětně mne fascinuje, že i v poměrně pokročilém a rozumném věku jsem schopná koupit takovou kravinu.

Asi nejhezčí, za mne, dárek dostaly děti od našich kamarádů, knížku s písmenky a knížku plnou matematických příkladů, které Michálka baví.

V Praze nás navštívila prababička, která dětem koupila mini zubařský set. Se kterým jsme si jeden den hráli. A děti mi pak nadšeně spravovaly zuby plastelínou.

Moje sestřička Judka, Terezky „velmi dobrá kamarádka“, Terezce ušila krásný Elsin plášť a Terezka asi týden nenosila nic jiného.

A u mých rodičů. Kterým jsem vlastně vděčná. Se Vánoce nekonaly. Ani Mikuláš. Zato jim babička s dědou připravili Silvestrovskou hru, bojovku. A spoustu aktivit. Ze kterých jsou děcka vždycky nadšená.

Abych své pocity z prosincového obdarovávání shrnula:

Pořídila jsem hodně krámů. Poprvé a snad i naposled.

S naivním nadšením, že teď už jsou děti velké a konečně si vyhrají a dárky docení.

Jsem toho nakoupila. Až moc. Před Vánoci jsem tak trochu zpanikařila.

I Michalovi, kdoví proč. Jsem s pocitem, že mu snad udělám radost, koupila blbinku. Jakýsi dekorovaný pohár. Na který jsme spolu kdysi dávno koukali a já měla pocit, že ho potěší, že jsem si zapamatovala jeho vlažné nadšení z této proprietky.

Nebyl nadšený.

Terezka nosí oblečení, které k Vánocům dostala, spinká s růžovým mořským koníkem PINKEM a sem tam, jednou za měsíc, s Michálkem vytáhnou roboty a tančí.

Ostatní hračky jsou jaksi zapomenuté.

Jediný dárek, který věřím, že nám bude dělat radost po celý život a pravděpodobně na něj nikdy nezapomeneme, jsme si s Michalem nadělili už na Mikuláše.

Je pořád větší a větší. Podle aplikace je nyní velký jako malá broskev a ještě mi přes půl roku v bříšku poroste.

Ráda bych řekla, že si ho každý den intenzivně užívám, ale to je tvrzení velmi vzdálené od pravdy.

Své prvotrimestrální únavě, šíleným hormonálním výkyvům, nechutenství a nevolnostem jsem přizpůsobila své pracovní nasazení. Moje kariéra je momentálně tvoření miminka. Je to jediné, co jakž takž zvládám. A můžu jen doufat, že to zvládám dobře.

Odpočívám v posteli a připravuju na příští rok dopis Mikulášovi, s předstihem.

Ať už se Mikulášovi podaří splnit vše do posledního slova, nebo ne, tuším, že budoucí Mikuláš a Ježíšek, první, druhý, třetí nebo čtvrtý, bude pro všechny ještě zajímavější, než ten minulý.

A moc se na to těším.

Tereza
Maminka. Přítelkyně. Lékařka. Ráda kreslím, píšu a směju se. Nejvíc sama sobě.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.