Proč bych se měla stát maminkou roku?

Mé sobecké důvody:
Chci, aby se můj báječně obyčejný blog dostal do povědomí všech maminek rozumějících českému jazyku.
Chci šířit myšlenku, že k mateřství děťátko nepotřebuje skvostný pokojíček, stylové oblečení nebo nejnovější hračky.
Protože vím, že mamince k opravdovému štěstí nepomůže ani dosah jejího instagramu, ani propagace výrobků, které výměnou za článek obdrží, ani ze všech značek nejznačkovější kosmetika nebo outfit. Nebo si to alespoň myslím.

Mámou roku už jsem víc jak rok, ale není nad to mít tento titul podložený čtenáři blogu, časopisu a přáteli, kteří mi každou hodinu dají hlas.

Být mámou – roku, století, milénia nebo čehokoli – je vlastně ten nejobyčejnější a přitom nejkouzelnější stav, ve kterém se žena v životě nachází. Každá žena. Ať už s titulem máma roku nebo ne. Být mámou je to nejpřirozenější období, kdy jsme blíž samy sobě, kdy jsme zranitelné a záleží nám víc na druhých než na sobě samé.

Proto bych se ráda stala zástupcem každé maminky, která je mámou roku pro svou ratolest, pro svého partnera a hlavně sama pro sebe.

Každé obyčejné mámy, které ke štěstí nic nechybí. Nehledá nepolapitelnou iluzi blahobytu a nekonečné extáze. Našla v životě naplnění, spokojenost s přítomnou chvílí, ke které si došla více méně náročnou cestou. A přitom pracuje na svém lepším já, vlastním tempem a pílí mu je den ode dne blíž.

Chci být zástupcem neobyčejně obyčejných maminek, které pečují o zdraví a spokojenost svého potomka, o blaho rodiny, zvířat a přírody. Žen, které myslí na druhé a samy na sebe, tak aby byly spokojené z práce, kterou odvedly nejlepším možným způsobem. Ať už vydělávájí peníze, aby se realizovaly a zabezpečily rodinu, starají se o nemocné miminko nebo se potulují v lese a vytahují dítko z bláta.

Chci inspirovat skromností a minimalismem, ve kterých se stále snažím „zlepšovat“. Redukuju oblečení, kosmetiku, hračky. Většinu mám z druhé ruky, darované nebo půjčené, občas koupím „etický“ hadřík ve stylu Slou Fashion. Podobně se snažím přistupovat k většině rodinných majetků, i když občas zvítězí pohodlnost a cena. Ale jenom proto, že teprve jsem na cestě k udržitelnosti. A snažím se být lepší. A zas tolik toho nekupuju.

Shodou okolností žiju ve městě, v menším bytě, bez televize a s poměrně málem věcí. S miminkem nelétám po světě, nacházím krásu v nejbližším parku nebo na hřišti, na návštěvě u kamarádky nebo u rodičů. Nepodnikám z pláže, teď v teplém počasí trávím většinu času venku, na sídlišti. Nemám návod na pohádkové příjmy. Spravuju jeden zoubek za druhým, zatímco se babička stará o vnouče, nekupuju pro mne zbytné drobnosti (třeba nenosím šperky) a mám se báječně. Nevařím super bio potraviny, jen se snažím přibalit na vycházku oškrábanou mrkev místo rohlíku. Nechodím do fitka ani neběhám maratony, ujdu co děťátko zvládne a co zvládnu sama. K tomu všemu jsem znovu těhotná, protože chci mít víc jak jedno dítko. Zvlášť teď, když už vím, jak je mateřství skvělé.

Přihláškou do Maminky Roku bych chtěla oslavit obyčejnost všedního dne každé maminky. Lásku a péči, kterou našim dětem dopřáváme, blahobyt ve kterém žijeme, i když si to třeba neuvědomujeme.

Mám pocit, že s každou ženou bych našla společnou řeč a myšlenku, co se týče přístupu k výchově, konzumaci spotřebních produktů nebo sebezdokonalování.

Protože každá se snažíme dělat to nejlepší, co můžeme, s tím, co nám bylo dáno.

K přihlášení do soutěže a především k publicitě mne hluboce inspirují ženy jako Kamila Boudová, Veronika Hurdová, Margit Slimáková, Saša Uhlová a další kreativní dámy, které propagují tolik potřebné altruistické, ekologické, etické a zdravé myšlenky.

Myslím, že být Maminkou Roku znamená možnost inspirovat maminky životem, který mne samotnou naplňuje a dává mi hluboký smysl. I když je navenek docela obyčejný.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.