Sto Slov

Začínáme si rozumnět.

Od té doby, co nevěděl, proč pláče, utekla spousta času.

Nejdřív se usmívá, potom neúnavně mává každé babičce v autobuse a křičí autoóó na všechno, co jezdí. Teď už jsme trochu pokročili.

Dávám na něj návod prababičce a píšu seznam všeho, co napodobňuje, vysloví špatně a vysloví správně. Je toho dost.

Zbožňuje všechno, co hučí, motory aut, autobusů, letadel, vrtulníku, motorek, vysavače, bagru, vrtačky… Nadšeně tím směrem ukazuje, a dokud neodkývám, že jsem to také zaregistrovala, nedá pokoj. Letadla jsem nikdy nevnímala, ale odtěď vím o každém. S provozem na silnici to je naprosto stejné. Autóó, ába (autobus), gagrrr (bagr), vžžž a tdtdtd (vše ostatní) jsou jeho nejoblíbenější slova.

Večer z balkónu sledujeme blikající Prahu. Mimo spokojeně papá jahůdky z mrazáku, já dýchám příjemný večerní vzduch a tisknu svého milovaného tvorečka. Je nám hezky.

S Michalem ho učíme zvířátka. Rozpozná jich desítky. Domácí mazlíčky, zvířátka z farmy i ze zoo. Umí zvuky slona, pandy a včeličky, mává křídlama jako motýlek a na kresleného krtečka dělá ngng, což v překladu znamená jejda!

Slovíčka, která jisto jistě říká nejčastěji je máma, táta, bába a děda. Tento týden ho babička naučila odpovědět na otázku, jak se jmenuje. Tak už to není Michálek, ale jednoduše Mimo. Navíc v Bratislavě získal záhadný moravácký přízvuk, křičí na nás tatoóó, mamóó a na auta aťóó…

Ukazuju mu přírodu, umí poznat lípu (pípa), afrikán (akán), lilek (lián) nebo meloun (meán). Jakmile vidí kytičku, začne čichat nosíčkem. A vonění si k afrikánům je na denním pořádku.

Mezi jeho nejoblíbenější citoslovce patří ham, bam (bác), ba (baf), ngng (jejda), neni (není) a nede (nejde). Když opravdu něco chce (jahůdku, mlíčko, bagr), tak veledůležitě zakývá hlavičkou a vážně a pomalu pronese ANO! Dává si na tom velmi záležet. Nene! používá mnohem častěji a tak nějak ho zkouší na všechno. Krom toho vyje na měsíc a houká na projíždějící sanitku i na tiše stojící policejní auto.

Aktivních slovíček umí přes stovku, ani jsme se nenadáli. Pasivně je to nepočitatelně, v atlase ukáže Prahu i Atény, v knížce žížalu, mořskou hvězdici nebo konvičku. A každý den mu slova přibývají.

Je to skvělé.

Jak před očima roste a z tvorečka se stává lidské komunikativní mláďátko.

Prý mi jeho průpovídky brzy přerostou přes hlavu, tak si chci uchovat malou vzpomínku, dokud jsem z každého nového slovíčka na větvi a s Michalem ho neúnavně učíme další a další.

Jsem zvědavá, jestli nám to samé nadšení vydrží i u druhého miminka.

A ve skrytu duše plánuju, že ho slovíčka naučí malý Mimo.

🙂

Tereza Volfová
Maminka. Přítelkyně. Lékařka. Ráda kreslím, píšu a směju se. Nejvíc sama sobě.

komentáře 2

  1. Teda ten je moc šikovný 🙂 Náš prcek sice tak šikovný není, ale i tak nás každý den překvapuje co už dokáže tou malou hlavinkou vymyslet… hrozně to uteklo, z miminka už malý človíček.

    1. Porovnávat prcky nemá cenu (vždy se tím uklidňuju u kamarádky, jejíž holčička se asi narodila geniální:), určitě je moc šikovný vlastním tempem. Mluvit budou oba krásně – za chvíli a možná až moc – Ti naši malí človíčkové…:)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.