V Opojení Z Kojení

Naše sosací seance začaly a skoro doufám, že nikdy neskončí. Je to krásné.

Každou chvilku nasávám vůni jemných a hebkých vlásků.
Miminkovská hlavička se mi vejde do dlaně a tak ji hladím. Do nekonečna.
Nepromeškám jedinou příležitost na ňuchňání a mazlení.
Prstem jí jemně přejedu po tváři, po čele a pusinkuju to drobný stvořeníčko, když mi usne v náručí.
Nemůžu se na ni vynadívat. Poslouchám její dech. Vnímám teplo jejího těla. A samou láskou jsem u vytržení.

Jsem oxytocinový závislák.

Asi jsem se narodila pod šťastnou hvězdou nebo propadám své mateřské roli. Vyčerpání navzdory. Můj dokonalý mimi fastfood jede od rána do večera, děťátko celý den křičí a já jsem do něj zamilovaná dvacet čtyři sedm.

Kojení sice bolí, prsa mění velikost a každou chvíli je jedno dvakrát větší než to druhé, nepřetržitě z nich stříká mléko a v noci nespím, protože mne budí Terky miminkovské funění při hledání bradavky.

Ale.

Je to super.

Užívám si hormonální gejzír, dokud mi to funguje.

A funguje to.

Přírodo, děkuju.

Přikládám noc a den a den a noc. Jsem rozněžnělá vykrmovací stanice. Zdroj tekuté lásky. Nenahraditelná tišitelka pláče.

Zvlášť hezké to je, když se Mimo sestřičce v průběhu naší kojící chvilky nesnaží vypíchnout oko. A ještě hezčí, když Terka na okamžik nekřičí.

Každý den jsem šťastná s tím drobným tělíčkem. Užívám si novorozenecké období. A hlavně kojení. Nekonečnou lásku, kterou v sobě mám.

A je to krásný. Ale to už jsem psala na začátku.

Tereza Volfová
Maminka. Přítelkyně. Lékařka. Ráda kreslím, píšu a směju se. Nejvíc sama sobě.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.