Virtuální Výstava

Bambulík. To je takový zvíře, co se strašně rychle točí. Je ještě víc obří než lidi, ale není takovej tlusťoch. Je to jemňoch a má trochu křídla vidět.
Tady prší a tady je slunce, a proto se vytvořila duha. Ale nevadí, že je černá. A tohle je ponorka a celý je to srdce.
Globus, všude samý moře a čáry.
Tady je zubatá duha. Chytá myši a kachny.
To je moře. Tam se může plavat.
Drahokam.
Taky ňáká poběhová zem.
Mořská duha a pod ní je všude samý moře.
Tady to není mořská duha a pod ní je veliká ulita.
Veliká planeta, na který můžeme létat.
Duha, na konci hrnec zlata a okruh.
Šneky a barevnej šnek.
Veliká planeta, která lítá ve vesmíru a my jsme na ní.
Naše planeta, víš?
Lítací prd.
Mříž, aby na to padaly kameny, aby nespadly na nás.
Sinku Kali Kink.
Red Banana.
Salát.
Borůvka.
Brambora.
Není to nic moc, ale vypadá to hezky.
Vlnky. Slunce za mrakama. Potápěč Mimo, který spapá modrou s červenou jahůdku.
Poo.
To je takový duhový, ale to neznáš. Bříško moje a kapičky vody.
Je to moře. A tam už zemřela bakterie. Pat a Mat se tam koupali, protože chtěli.
Guienta bagříková, svět Mima a ne Terky.
Zvíře, který mě chtělo porazit, ale já jsem ho porazil.
Tady jedeme autem. Tady musíme opatrně, abychom nevyjeli z tý zdi. A tady ten puntík je Mimo.
Duhodrak.
©️Mimo 2020
Tereza
Maminka. Přítelkyně. Lékařka. Ráda kreslím, píšu a směju se. Nejvíc sama sobě.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.