Prostě vlastně jako víš jak… Podstata je v podstatě všude, mlčení a čekání nikdy nevedlo k ničemu jinému než k mlčení a čekání na lepší časy, peníze budou, my nebudem a nejlepší umělec je stejně matka příroda. Postřehy vytržené z kontextu. Nejzajímavější na tom je, jestli to myslím vážně nebo ne.
Narodili jsme se s právem být šťastní, žít každý den, jako by to byl poslední den našeho života.
Nejlepší věci se mi dějí ve chvílích, kdy nemám ponětí, jak by měly probíhat “správně”.
Základní myšlenkou kvantové mechaniky je realitu nazírat zcela jinak. Objekt nemá jednu určitou historii, ale všechny možné historie.
Pohoršit se je hodně snadný způsob, jak si okamžitě připadat lepší než někdo jiný.
Neovládáme prameny štěstí. Je načase obnovit pokoru. Jsme snad první společnost, která dělá lidi nešťastnými, protože nejsou štǎstní.
Chtěla bych, abyste považovali svou soudnost a své chtění za dva milé hosty ve svém domě. Jistě by nebylo dobré projevovat jednomu hostu větší úctu než druhému, neboť kdo je pozornější k jednomu, ztratí lásku a úctu obou.
Osud lidský nemůže být do té míry nicotný, že by člověk přišel na svět jen proto, aby umřel.
Všechno, co čtete a na základě toho děláte, dělejte proto, že to má nějaký smysl, jinak je na to škoda času a energie.
Věčná nespokojenost s vlastní prací je vlastně žádoucí. Je to důležitý hybatel, který ale není potřeba brát vždy příliš vážně. Když má člověk pokoru, může všechny překážky vnímat jako možnosti.
