Styl je pro mne neuchopitelné slovo. Usnadňuju si to a zodpovídám si pár jednoduchých otázek.
Co se mi líbí?
Líbí se mi. Jednoduchost. Legíny. Pohodlné džíny. Volnější trika. Kožené černé bundičky, černé tenisky. Jednobarevné, mírně přiléhavé šaty. Univerzální větší kabelka nebo batoh. Jemné přírodní detaily. Kapsa na peněženku, klíče a mobil, abych nemusela tahat kabelku.
Nelíbí se mi módní děravé kalhoty. Šperková přeplácanost. Pruhy. Podpatky. Kovové cvočky a příliš zbytečných kapsiček. Flitry a korálky. Sluneční brýle. Čepice a kšiltovky. Se vzory jsem raději opatrná.
Jaké se mi líbí barvy?
Šedá, černá a bílá. Světle modrá, tmavě modrá, krémově bílá.
V šatníku nechci křiklavě a zářivě žlutou, růžovou, oranžovou ani fialovou a zelenou. Nemám ráda khaki.
Líbí se mi jednoduché kombinace barev, možná ale budu jednoho dne odvážnější i barevně, a budu mít šatník veselejší.
Co od svého šatníku chci především?
Oblečení musí být pohodlné. Snadno pratelné a ideálně nezničitelné dětmi. Bezúdržbové. Nechci žehlit. Na cestu do práce si chci vzít to co na procházku nebo na výstavu. Čím univerzálnější, tím lepší. Chci mít z oblečení radost, musí mi být příjemné a k poňuchňání.
Rozhodla jsem se, že i když je oblečení kvalitní a dražší, nebudu si ho šetřit, chci ho nosit co nejvíc.
Kdy a k jakým aktivitám svůj šatník využívám?
Ve všední mateřské dny. Vařím, chodím ven, sedím na trávě nebo na schodech, stavím bábovičky na pískovišti.
S přítelem a přáteli. V restauraci, na návštěvě, na výletě v přírodě. Chci, aby mi bylo příjemně, abych byla elegantní a líbila se sama sobě.
V práci. Pohodlné pracovní oblečení, které svojí bělostí nestraší pacienty a zároveň je decentně elegantní. Když už dělám pečlivě plombičky, chci působit upraveně. Ale musím toho dosáhnout bez (přeci absolutně neekologického) žehlení.
Sportuju. Běhám, cvičím jógu, cvičím v posilovně, tancuju. Plavu.
Jaké oblečení potřebuju?
Do tepla. Šaty. Sukně. Tílka. Trička s krátkým rukávem. Legíny. Lehkou bundičku.
Do zimy. Teplejší legíny a džíny. Nezničitelné příjemné punčocháče. Trika s dlouhým rukávem a svetry. Zimní bundu a kabát.
Do práce. Trika s krátkým rukávem a bílé kalhoty.
K pohybu. Sportovní podprsenku, legíny, tílko. Plavky.
Jak jsem si utřídila skříň?
Vlastním okolo čtyřiceti kousků. V těhotenství nosím oblečení vypůjčené od kamarádky a kalhoty a tričko ze swapu. Doufám, že chladné počasí s břichem přežiju ve velké Michalově bundě, těhu kabát si kupovat nechci!
Všechno oblečení nosím, mám ho ráda a je mi příjemné.
Další tipy na jednoduchý šatník najdete třeba u Krkavčí matky.
A co se zbytkem?
Když je mi líto se oblečení zbavit, schovám si ho do krabice a jeho osud znovu časem vyhodnotím.
Hadříky, co chci ještě nosit opravím, zašiju nebo přešiju. Dle vlastní lenosti. To hezčí oblečení můžu nabídnout kamarádkám nebo donést na swap.
Rodiče používají staré látky na hadry na podlahu a existuje spousta návodů na DIY upcyklaci starého oblečení. 100% přírodní materiály lze také kompostovat. V případě, že ani jedno nelze, házím oblečení do kontejneru na textil. Jeho osud v třídílné sáze krásně shrnula Veronika Blabla.
Chybí mi něco?
Nakupuju málo. I proto se jednou za čas těším do obchůdků s hadříky. Ráda bych si na jaro pořídila krásnou dlouhou sukni.
Po porodu chci začít sportovat, možná užiju sportovní mikinu na zimní běhání.
Jaké materiály chci nakupovat?
Díky zevrubnému samostudiu už mám celkem jasno. Toužím po recyklovaných materiálech, biobavlně a tencelu. Nepohrdnu modalem ani bambusovou viskózou. Ráda bych zkusila lněné či konopné látky. A jednoho dne možná hedvábné šaty či svetr z alpaky. Ale to až budu pokročilý a šetrný uživatel oblečení. A ten luxus si zasloužím.
Co se týče ujasňování si vlastního stylu, inspirovala jsem se E-bookem Kamily Boudové.
