Bio. Eko. Zero Waste. Bezobalová. Nadšenkyně!

Potřebuju čokoládu. Plnou sklenici.

A tak se s mini Terkou vydáváme na výlet do bezobalového obchodu.

Slečně prodavačce vysvětluju, že postupně zkouším všechny suroviny, které prodávají. Poprvé kupuju jáhly a barevnou rýži a špaldové těstoviny.

Učím se z nich vařit dobré věci. Za porod jsem si pořídila biokuchařku. A když se mi ty dva tvorečky podaří uspat, tak si knížkou listuju. A vařím. Dobré věci.

Bezobalovým obchodem jsem nadšená čím dál tím víc. Zvlášť po nedávné Zero Waste Bezobalové Konferenci, kde si užívám poslední den těhotenství.

Co tam dělám?

Bezobalově se krmím. Za dva? Za tři?

Těším se z jednoduché dekorace.Nezahlcují mne otravnými letáky! Hurá! Žádné propagační tašky plné zbytečností! Nic! Báječné!

I jmenovka je zapůjčená. Na konci akce ji vracím. S radostí.

Vstřebávám pozitivní energii od inspirativních speakerů.

A nasávám informace. Kvůli těm totiž v den svého termínu porodu vstávám a cestuju přes celou Prahu.

…

Koncept konference je jednoduchý. Bezobalu pořádá inspirativní event pro podnikatele, kteří chtějí minimalizovat odpad a podnikat ve větším souladu s přírodou. Vystupují zde představitelé firem, které už podobným způsobem fungují. Zároveň přednášejí speakeři, kteří mají k tématu zero waste blízko.

Konference začíná prezentací Trash Hero. Sympatická slečna nadšeně vypráví o lovu mikrotenových sáčků ve větvích. Mluví o třídění odpadků, které se povalují všude po světě v trash hero jackpotech a o dobrovolném zvelebování přírody úklidem bordelu.

Na odpadkové hrdiny si sama čas od času vzpomenu. Když vidím důchodkyni uklízející okolí rybníka. Maminku sbírající poházené obaly na dětském hřišti. Nebo když se snažím posbírat vajgly v parku, kde kotvíme s tvorečkem.

Sbírat bordel v přírodě je každým dnem víc COOL, zvlášť po tom, co se tím proslavil islandský prezident. A připomenout si, kolik odpadu stále vzniká (za minutu se prodá milion pet lahví) je dobrou motivací na začátek konference.

S druhou prezentací se představuje ekoteroristický zástupce z ministerstva životního prostředí. Pohrává si se svým znovu a znovu používaným kelímkem na kávu a hovoří o kampani #dostbyloplastu. Když jsem ji spatřila poprvé, napadlo mne jen: Kdo ty plakáty zaplatil? 

Ale. Za tu kampaň jsem ráda. MŽP zapojuje velké firmy a hledá způsob, jak jejich odpad redukovat. A možná kampaní motivuje i ty, kteří doposud o zbytečném plastu příliš nepřemýšleli?

Nakonec mluví Tomáš Hajzler. I kvůli němu jsem na konferenci, potřebuju ho vidět živého! A moc se mi líbí. Je to fanatický propagátor dobra a možná až příliš jednostranný kritik konzumu a korporací. Umí zaujmout, šokovat. A baví publikum spontánností svého projevu.

„Svoboda jede! Zodpovědnost nikoho nezajímá.“

Odkazuje na Milgramův experiment. 60% lidí dokáže zabít člověka, pokud za to někdo jiný převezme zodpovědnost. A zmiňuje tabákový průmysl. Který zabíjí každého druhého zákazníka.

Jeho aktivity, články a rozhovory sleduju s nadšením. Šíří myšlenky, které mne nutí se zamyslet. Nad sebou, nad společností, realitou. To já ráda! A třeba nezůstanu jen u myšlenek.

„Sami musíme započít změnu, kterou chceme vidět kolem sebe.“

…

Ve druhém bloku se představují firmy, které se snaží aplikovat filozofii zero waste do svého podnikání.

Nejprve se seznamujeme s konceptem bezobalových prodejen, kterých už je v Čechách přes šedesát. Ke shlédnutí doporučuju krásný rozhovor se zakladatelkou BEZOBALU Veronikou Nováčkovou.

Pak se představují bezobaloví dodavatelé.

Probio, s nejen marketingovým sdělením:

„Nákupem biopotravin pečujete o své zdraví, krajinu a vše živé kolem sebe.“

Průmyslové zemědělství má tak obrovský dopad, že si s ním nevíme rady, ubývá ptáků, včel, přibývá alergií a dalších autoimunitních onemocnění.

Ekologické zemědělství je mnohem pracnější. Zahrnuje osevní postupy, které se vzájemně podporují, meze a koridory na polích, práci s plevely, které se regulují do udržitelného množství, miliardy mikroorganismů a mnohem více motýlů a chrp.

Biopotraviny kupuju pro sebe a pro rodinu, abychom byli nejzdravější. Ale chrpy, vlčí máky a remízky na polích miluju. A tak mám o důvod víc biopotraviny svojí peněženkou podporovat.

Potom Tierra Verde reflektuje snahu o méně plastové obaly svých produktů (balí do papíru), upcyklaci pytlů od dodavatelů jejich surovin (šijí z nich taštičky a kabelky) a mluví o dodávání drogerie do bezobalových stáčíren.

„Je to hrdinství, když vidím, jak ty drobný holky vykládají třicetikilový kanystry do regálů!“

Představuje se i ředitelka statku Bemagro.

„Chci, aby po mně v podstatě vůbec nic nezbylo, abych po sobě na světě nezanechala vůbec NIC.“

Sympatická energická paní mluví o biodynamické farmě, kde se zaměstnala, aby si vylepšila karmu. Podivuje se nad tím, jak dokáže mlékárenský průmysl vyrobit ze sto litrů mléka padesát kilo tvarohu, když jejich farma z toho samého množství umí vyrobit jen dvacet kilo. Na afterparty si s ní pak hodinu vyprávím o kravách, žížalách, včelách a skleněných vratných lahvích na mléko. Všechno mne to strašně zajímá. A navěky slibuju věrnost jejich produktům. <3

Jako další firma se představuje reklamní agentura Respiro. Kreativně upcyklují třeba duše z kol, banery a hasičské hadice. Ohromně mne baví nadšením pro přetvoření přebytečného na užitečný a zábavný reklamní předmět.

O veganské základně v Brně hovoří dvě slečny ze Tří Ocásků. Jak si ji celou vybavily starým nábytkem, jak se snaží maximálně redukovat odpad a o družstevní filozofii.

Zaujala mne také firma NICKNACK zajišťující vratné plastové kelímky na festivaly a akce. Ani mne nenapadlo, že i s takovým nápadem musí někdo přijít poprvé. A jaký skvělý nápad to je…

Nejvíc poznámek si odnáším z povídání paní Mlynářové ze společnosti Nafigate, vyrábějící bioplast ze 100% odpadu – použitého fritovacího oleje.

O plastech díky ní získávám přehled. Trošilinku.

Plasty nejsou absolutní zlo, zvlášť pokud jsme schopní je recyklovat a znovu využít. Mikroplasty jsou ale velký problém. Vážou toxické látky a vyskytují se už úplně všude v přírodě.

Co se týče většiny bioplastů? „Vyháníme čerta ďáblem.“

Na výrobu bioplastu se využívají například brambory nebo olej – potraviny, jejichž hodnota se ztratí po prvním použití. Jako bychom bramboru vyhodili do koše. To je špatně.

Důležitá je možnost znovu použití, ale ta je u bioplastu komplikovaná. Pro běžné spotřebitele je bioplast od plastu neodlišitelný, vypadá úplně stejně plastově. A pokud se bioplast dostane do recyklovaného plastu, úplně ten materiál zničí.

Výhoda bioplastu je ta, že se na skládce rozloží. Otázka je do jaké míry, protože certifikátů na kompostovatelnost v laboratorních podmínkách je velké množství a reálně se na kompostu bioplast rozloží jen částečně.

Nejhorším výrobkem na trhu jsou oxoplasty, které se na skládkách rozkládájí na mikroplasty.

Nejdůležitější je předcházet odpadu, upcykling toho moc nevyřeší.

A upozornění na závěr.

To, čím jsme masírováni korporacemi je lež, ať je jejich greenwashingová strategie sebelepší, chtějí z nás vytáhnout jen víc a víc peněz. Na 99%.

Jaké technologie budeme používat ovlivňují především politici a tím pádem i my. Skládková lobby je ta nejsilnější, protože odpad je dobrý byznys.

Nadšení paní Mlynářové pro udržitelnost je nakažlivá. Vypráví, jak pro firmu všude po světě shání použitý fritovací olej, mluví o spolupráci s českými vědci, kteří by z univerzitních platů umřeli hlady dřív než bakterie živící se oxoplasty, a s nadšením ukazuje kosmetiku, kterou Nafigate vyrábí.

Z jejího povídání si odnáším ještě jednu větu.

„Když vás něco osloví, udělejte víc než musíte!“

…

V ceně konvenčních potravin není zahrnut jejich ničivý dopad na přírodu. Jednou tu cenu budeme muset zaplatit, budou ji platit ještě naše děti a možná se nikdy nedoplatíme. Naše kreditka je volební lístek, který můžeme hodit opravdovým potravinám a výrobkům, jejichž producenti přemýšlejí i nad ekologickým dopadem.

Na konferenci jsem šla, abych sama sebe v těchto myšlenkách utvrdila. Chápu, že mnoho lidí je skeptických a nevidí smysl v jakékoli drobné změně vlastního chování.

Sama ale chci mít motivaci pro hledání odpovědí na ekologické otázky a pro hledání zodpovědnější cesty ve svých konzumních návycích. I když mé vlastní počínání má jen nepatrný dopad na celkový koloběh a mohlo by se zdát zanedbatelné.

…

Na afterparty se těším přítomností lidí na podobné myšlenkové vlně, a aniž bych to věděla, posilňuju se spoustou ovoce na první porodní kontrakce, které začínají za pár hodin. Chybí mi energie na seznamování se, ale jsem vděčná, že prohodím pár slov s inspirativní zakladatelkou bezobalového obchodu Veronikou Nováčkovou.

Vzniká má poslední bříškatá fotka.

A nabitá pozitivní ekologickou energií vyrážím domů.

Vzápětí začíná úplně jiný příběh. Už se nemůžu dočkat, až ho začnu vyprávět.

Nejdřív se na to ale pořádně posilním.

Čokoládou.

Z bezobalového obchodu.