Každodenní Přání

„Vy tady máte ale vánočních pohlednic!“ Koukám na hromádku asi patnácti pohledů u Michalovy babičky.

„To ano! Dřív jsem si je schovávala, teď tu chvíli leží a pak letí do krbu.“ Ukazuje nám papírek s dvaceti odškrtanými jmeny. „To je můj seznam, komu zavolám a komu napíšu.“

Vánoce a Nový rok. Měsíce přeplněná obchodní centra, reklamní masáž, někonečné kupy světýlek a všude ty plastové, třpytící se stromečky. A spousty repetitivních přání k tomu.

Nezapomenutelné, jedinečné a klidné svátky. Radost v srdíčku. Nacpat si do bříška kapříčka. A bohatého Ježíška. Ať je celý den jak sen, báječný a výjimečný.

Svátky mám ráda. Je to milé. Být s rodinou. Pokud možno neutrálně vyměnit pár názorů.

Ale ten výjimečný den?

Zas tak výjimečný není.

Je přeci každý rok.

Také ale chci popřát. Skoro všem a skoro to samé. Téměř ke každému dni. Jen na ty zimní svátky se to hodí, protože to dělá každý.

A místo copy+paste+speciální věta v messengeru, whatsappu, na facebooku či skrze sms, jsem pro všechny napsala básničku.

Chci nám popřát,
abychom se měli s kým smát a radovat
abychom potkali obyčejné štěstí
na cestě do lesa, mimo prošlapané cesty
na loukách a na polích
všude v našem okolí.

Abychom se na chvíli
zastavili
a ocenili
pomíjivost,
prožili přítomnost,
abychom byli neustále
vděční za život a tak dále.

Abychom našli hluboký smysl
v touze měnit sami sebe, svojí mysl
k dobrému
a lepšímu
a přitom hledali pochopení
s těmi, kteří se sotva změní.

Abychom dělali co nás baví,
mysleli na své zdraví,
Abychom byli hraví,
štědří s hezkými slovy,
a nekritizovali cizí názory. Zbytečně.

Abychom spali dlouho a sladce,
beztak nestihneme všechno, natož hladce.

Abychom se k ostatním chovali upřímně
a nebáli se být idealisté,
snít a věřit v to, co není jisté,
v lidskost a lásku, že svět bude, jak si ho stvoříme.

Rozsviťte pár světýlek, upečte hrst sladkostí, obdaruje se vzájemně hezkým zážitkem z Vánoc, protože všechny věci jste si stejně koupili v průběhu roku.

A jestli je přání úplně zbytečné, tak ho ani nemusíte pálit jako babi, v tom je výhoda těch internetů.

Tereza
Maminka. Přítelkyně. Lékařka. Ráda kreslím, píšu a směju se. Nejvíc sama sobě.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *