První dítko Michal přebaluje hned po návratu z porodnice domů. Bez řečí.
U Terky to je jinak. Jsem máma na plný úvazek, deklaruju pečovatelskou roli jako smysl mého života a Michal využívá všech výhod, které mu to přináší.
Nepřetržitě dozorovaná dítka, relativně spořádanou domácnost, s láskou servírované pokrmy. Máma vaří, táta paří. Třicítku slaví po nocích a ránech měsíc.
Až výčitky ho nutí odhodlat se k plnění otcovské role se vším všudy a Terku slavnostně přebalí. Poprvé a naposled.
A já ho mám ráda jako svoje děti, snad ještě víc, a tak i na něj aplikuju svoji respektující výchovu. Když nechceš, tak nemusíš, já to udělám.
Mám ale sofistikovanou strategii, a stejně tak jako tvorečky, i Michala nenásilně dostávám tam, kam si představuju.
Utíkám pryč na rozumnou vzdálenost, to jest pár kilometrů, a nechám v tom tátu s Terkou až po uši.
Počet přebalených plen se tak pomalu začíná vzdalovat nule a blížit desítce.
Trpělivost je jedna z mála věcí, které jsem se na mateřské naučila, a tak nikam nepospíchám.
Pro zpříjemnění dlouhých chvil, v rámci čekání na kýžené výsledky svých strategických edukativních aktivit, krom dětí, přítele a domácnosti provozuju ještě jeden koníček.
Visím hlavou dolů, spoře se odívám, tančím na sedmipalcových šteklích, nacházím masochistické potěšení v krkolomných pózách a posiluju svojí #bodypositivity, protože děti mne krásnější neudělají.
Tančím u tyče a v rámci mé blogerské exhibice to potřebuju ukázat světu.
Proč si schovávat obrázky v šupleti, když za lekce, outfit i focení utrácím tolik Michalových peněz.
A pár motivačních citátků taky ještě nikoho nezabilo.
…
Don’t count the days, make the days count.
We are what we repeatedly do. Excellence then is not an act but a habit.
No pain, no gain.
Exercise is therapy.
Never mess with a woman who hangs upside down for fun.
You’re only one workout away from a good mood.
No matter how slow you go, you are still lapping everybody on the couch.
Push yourself because no one else is going to do it for you.
Love yourself like your life depends on it.
…
Úplně nejlepší ale je, že žádné motivační citáty nepotřebuju.
Kolem tyče se motám ráda, přebaluju s radostí! #born to poledance & change diapers
A k tomu jako bonus sklízím ovoce té dřiny!
Kamkoli se pověsím, tam visím, a ještě u toho můžu druhou rukou přebalovat!
A dokonce i Michal se osmělil. Aniž bych musela naznačovat významnými pohledy, verbálně nebo přímou konfrontací jeho nosu s Terky plínou, táta už přebaluje též!
Radost pohledět.
PS: Děkuju skvělé fotografce @klara.kinterova, boží @denydejsun a mistrovské @alex_poledancer.
A především. Nekonečné díky mé mamince a babičce. Blbinky na tyči dělám díky vám. Odpočinu si a dokonce zase začnu mít ráda své ječící příšerky. Děkuju. <3
