Je to krásné!
Položím dlaň pod pupek a čekám na ta drobná zachvění. Vykládám si je po svém.
„Maminko. Je mi dobře. Plavu na pupeční šňůře, polykám plodovou vodu, škytám si a rostu!“
Konečně nečekám na každý ultrazvuk, s napětím, abych se ujistila, že je vše v pořádku.
Na začátku osmnáctého týdne už rozeznávám první kopnutíčka. I Michal je cítí.
Jenom Michálek stále netuší, kde je budoucí miminko. Při každém pokusu o vysvětlení mne zatím jen opravdu nadšeně bodá prstíkem do pupíku.
