


Víš, že jeden můj kamarád našel žlutočervenej stolístek?
A kde?
Na Marse!


Tati, jak dlouho ještě pojedeme? Kolik ještě minut? 25? Kolik to je? Je to ještě dlouho? Tak 7 písniček. To je ještě dlouho… Nudá! Kdy už tam budem? Kolik ještě minut?


Já jsem král boje.

Teruš, seber si svoje zbraně a musíme být takhle připraveni na boj!
Budeme trénovat spolu, dobře?!
Budeme házet na oškliváky!

Ale ty mě škrábaj!

No fuj. Blivajz. To je nechutný. Blé.

Už jsme tu!


Terka u každého hradu: Helé, tady jsme jednou byli!


To je smroprdelník!

Ci to pustit!
Mě to líbí, víš?




Mami, podívej, já jsem jako jeden z těch dead cells z těch prémijáků!


Máš ho! Dzzzzz (odebírá mi jed z čela pěstí). Ták hotovo. Tady je lék.

Koukej na Mima. Teď je připravenej na boj. A má deset prstů.

Mami, já ci taky, aby si mě namalovala.
Až ti bude patnáct, tak tě namaluju.
Ale nene, to už to zvládnu sama, ty ňoumo!

Ztratily se v Údolí trnité zhouby.



Mami, já jsem viděl, jak holky dělají salta a nebečí, když dopadnou na hlavu!

Už chci do konce dovolený být jako první!

Tady jsem Ti přinesla smetánku.
Neboj, můžeš si jí vzít. Není v ní žádnej alkohol. Můžes si jí dát třeba do kafíčka.

Zbašti ten knedlík!
Lžičkou?
Pro mě za mě prdelí…



Dělá nekonečno tisíc demičů (damage) a půl pět!
To ani neumíš spočítat!


Bláznivě pobíhá po restauraci, dokud táta nezachrání situaci:
Miško, pro lásku boží. Sedni si a čekej na svoje mojito…



Terezka: Andělé zapálili oblohu!
Mimo: Né, andělé házejí led, to spíš čertové!
