Kytku pro Třicítku

Třicet let. 
Jako květ.
Na světě. 
Kvetu.
Šeptám do větru
větu.
Mám se k světu.
Radost 
pohledět.

Dětství, škola, robata, robota.
Tady a teď? Co si budem. Nejlepší etapa života.

„Mami. A proč?“

Hned Ti to povím.

Šediny věřím, že jsou in. Tak je nebarvím.

Depleci kolagenu už nedoženu. Alespoň si hraju. Na zkušenou ženu.

Při praskání táboráku.
Vyprávím, jak mám na háku.
Když podruhé mi praská voda.
Praská vodu hákem.
Sestřička.

Funím. Ale umím.
Porody mám v malíčku.
Maličká.
Víš. Ono se to poddá.

Telomery neprodloužím. I když po tom toužím.
Stárnu s grácií. Smíchem dobíjím energii baterii.
S nižší a nižší životností.

Nicméně. Bez předpojatosti!
Jsem stále kostí.

Mám také neskonale.
Možností. V dnešní době hojnosti.
Rozvíjím své ctnosti i nectnosti.

Co se týče teorie sociální směny. Nehledám dramatické změny.
Mí kamarádi. Mě mají rádi. A snad mne ani nevymění.

Mám víc než si mohu přát.
V životě nacházím jakýsi řád. A mezi řádky. Nepořádek. Napořád.

Už si věřím. Více, než méně.
Pracuju na sobě, dennodenně.

Duše cynika. 
Občas naříká.

Dopadne to. Vlastně nejhůř.
Nezapomeň své chyby.
Ale, kdyby...
Že jich bylo, bude.
Nelíbí.

A tužkou naivity 
píšu věty,
co poví Ti.

Miluju Tě.
JSEM ŠŤASTNÁ.
Mám všechno, co potřebuju.
Děkuju.

Každým dnem
pokouším, co zvládnu.
Když jednou rukou kojím dítě,
druhou vařím, lítě,
třetí trhám zuby
mojí milé tetě.
Nebolí Tě to? 
Teto?

Učím se, jací jsou druzí.
Šťourám, provokuju, ptám se.
A pak mne to občas mrzí.
Omlouvám se.

Mé další roky života? 
Robota, robata, robata, robota.

V konceptu snažím se, tápu a doufám.
Si tu troufám
říci,
že další dekáda
bude na palici.

I na záda. 
Při preparaci.
Dolní sedmy.
Od sedmi
do setmění.

Hormonální a kulturní nastavení,
vzorce chování,
to, že mám srdce na dlani
se asi příliš (?) nezmění.

Jako pápěří
pampelišky
proletím životem,
každý den vstoupím
do dveří
radosti, strasti,
neurčitosti,
popíšu nimi
s lehkostí 
stránky knížky
bytí.

Rovnováhu
(si kreslím)
najdu 
až na prahu
smrti.

(jen jestli)

Do té doby
třicetiletá ženo,
nicotná květinko 
vesmíru.

Žij
víceméně
v míru
(s mírou ethanolu)
v dostatku spánku
(na matku)
ve zdraví
(hlavně)
spolu
(s rodinou, přáteli)
buďte veselí.

Vtípků bez pointy pro radost
není nikdy dost.

Teď už jen mé první 
a poslední přání.

Na sklonku zimy.
Kdy mám narozeniny.

Přeju si
sněženky, pupeny na holých větvích,
ať uteče to.

Květeno,
kéž už je jaro, léto!