Terezko, jsi dost dobrá.
Dost dobrá přítelkyně, maminka, sestra, dcera, kamarádka.
Dost dobrá žena.
Jsi dokonalá ve svých nedokonalostech.
A přesně tak Tě mám opravdu ráda. Ve své odvaze, jinakosti, kráse a lásce.
Mám Tě ráda v myšlenkách, které nemusíš mít, ve slovech, která přeci jen nemusíš pokaždé říkat nebo psát.
Ale to jsi celá ty.
Na cestě za sebepoznáním. V hledání svých hranic a v překračování hranic těch druhých.
I takovou Tě mám ráda.
Konečně mám pocit, že už se znáš tak akorát. Že jsi se poučila.
A je to dobrý pocit.
Stejně jako ty jsi dost dobrá.
Pro sebe i pro druhé.
Dnes, zítra, snad napořád.
Terezko, mate nadherny blog. Jsem rada ze uz muzu komentovat. Ctu Vas nekolik let, je to balzam na dusi. Ted zrovna nespim – i kdyz bych mela – v oblezeni tri malych pusinek, tak tu brouzdam po starsich clancich a nadavam klid, co z toho cisi, aby se mi lepe spalo:).
Eva
Nasavam
Děkuju, to je moc milé:)