Do časopisu! Hurá!
Soutěžím mezi deseti vybranými blogerkami v Mamince Roku a jediná dostávám Divokou kartu od herečky Mariky Šoposké. A tak se mnou v časopise Maminka najdete milý krátký rozhovor.
Jelikož je to mé první interview, jsem u vytržení a svojí slavnou dvojstránkou už mám pochopitelně vytapetovaný celý byt.
Dozvíte se, proč jsem #mámaroku, má přání i jedinečný návod k láskyplně laxní výchově.
…
Jak Vás napadlo začít s blogováním?
Ráda píšu, kreslím a maluju. Uchovávám desítky deníků a komiksů.
S narozením děťátka už ale nechci tvořit do šuplíku. Chci se o miminkovské zážitky dělit s rodinou a kamarádkami. Nejdřív posílám fotoreporty s krátkými komentáři, ale nelíbí se mi emailový formát. A tak si stahuju aplikaci na kreslení, vyřizuju doménu a hosting. Vznikají Terky Zápisky. Baví mne technická, estetická i obsahová stránka blogu. Snadno ukládám myšlenky, obrázky a radosti období, které s takovou intenzitou prožívám. A můžu je sdílet se všemi.
Nechá Vás syn psát i přes den, nebo píšete hlavně po večerech?
Píšu v noci. Soustředěně hledám správný slovosled, znělou větičku, redukuju myšlenky, aby ani slovo nepadlo zbytečně. Přes den děťátko vyžaduje pozornost a když odpoledne usne, raději kreslím, uklízím nebo si schrupnu s ním.
Jaký byl hlavní důvod toho, že jste se přihlásila do soutěže Maminka roku?
Sobecký.
Tento rok prožívám zvláštním způsobem. Odmítám vánoční a narozeninové dárky, nakupuju bezobalově, objevuju swapy, na kterých vyměňuju obnošené oblečení. Zatímco do porodu se věnuju především medicíně, najednou mám čas číst o ekologii, minimalismu, dopadu konzumního života na přírodu a lidi v rozvojových zemích.
Přemýšlím, jak jsem spokojená se svým životním stylem, píšu o tom. A ráda bych svými obyčejnými příběhy oslovila více čtenářů.
Čím konkrétně Vás soutěž zaujala?
Všudypřítomnou kampaní. Staňte se maminkou roku! Neodolala jsem.
Dítko mi padá z kočáru, usíná v sušičce, krmí se pískem a hraje si s pivními lahvemi. Na balkóně se nám narodili dva holubi, protože jsem chtěla Michálkovi zařídit domácí soběstačné mazlíčky. Když už nebylo kam stoupnout, došlo mi, že to není dobrý nápad a letěli. Co se týče péče o domácnost, je to ještě horší. Okna myju tam, kde jsou upatlaná, naposledy se mi to podařilo před rokem. Vytírání podlahy jsem vzdala a luxuju jen proto, že to Michálka uklidňuje při pláči, protože se mu rozbila oblíbená lahev od piva. #mámaroku
Když soutěž vyhraju, určitě psaním o své láskyplně laxní výchově zlepším maminkám náladu z jejich mateřského snažení. Také bych ráda poslala věcné výhry dál – čtenářkám, které je potřebují víc než já. Životní výhrou je pro mne možnost dělat malé drobnosti pro ostatní.
Kdybyste se stala Maminkou roku. Jaké myšlenky byste ráda šířila?
Radost z přítomného okamžiku. Naivitu a upřímnost. Pokoru k životu, lidem a přírodě. Ohleduplnost. Ideály, které se krásně čtou u kafíčka, dokud děťátko sladce spinká.
Jak se Vám daří kloubit práci a péči o malého?
To je dobrá otázka. Těžko. Přítel je od rána do sedmi v práci, často i mnohem déle. Jeho rodina žije v Bratislavě. Nesehnala jsem chůvu, pohovory nedopadly, jak bych si představovala, ale nakonec mi to nevadí. Jsem vděčná, že s Michálkem můžu trávit tolik hezkého času. Do práce chodím, protože opravdu chci. Dvakrát týdně mi to umožňuje úžasná maminka a babička. Pokud nemohou, přítel mne vždy podrží a děťátko pohlídá.
Kdo Vám s péčí o Michálka nejvíc pomáhá?
Partner. Je velmi pracovně vytížený, ale vnímá, jak jsem z těhotenství, Michálka i práce vyřízená já. Po návratu domů se nadšeně chopí otcovské role, čte si se synem knížky, chodí spolu na pískoviště na pivíčko, dokonce ho uspává, klidně i hodinu, za což jsem opravdu vděčná. Přebalí ho, nakrmí. Ty pikantnější příběhy o naší absolutně ideální společné kooperaci si přečtete na blogu, třeba ve článku máma vaří, táta paří. 🙂
Prozraďte nám… Dáte jako maminka zubařka své ratolesti občas nějaký bonbon nebo mlsku, nebo se snažíte držet Michálkovy zoubky od sladkostí dál?
Michálek má rád jablka, jahody, borůvky a miluje citron, u kterého se spokojeně šklebí. Občas dostane sušené ovoce, když ho potřebuju zabavit na cestách. V restauraci ochutná dezert, doma čas od času připravím celozrnné palačinky, ale většinou na něj moc nezbyde. Před sladkým ho s velkým nasazením chráním. Taková jsem (nenasytná) máma!
Regálům s limonádami, sušenkami, sladkým pečivem a cereáliemi se vyhýbám obloukem. Rafinovaný cukr je levná forma prázdných kalorií, tělu prospěšné vitaminy ani minerály neobsahuje. Po jeho konzumaci se zvýší hladina dopaminu, který vyvolá pocit spokojenosti. Na chvíli. Pak potřebujeme víc. To je princip závislosti. Nabízet koblihu sypanou kokainem je trestné, zatímco za obyčejnou koblihu ještě nikoho nezavřeli. Vím, že je to návykové, takže sladkosti nekupuju. Chápou to i babičky. S pacienty také preventivně řeším dietu, hlavně u malých dětí. S půlroční pravidelností mne navštěvuje spousta skvělých maminek, které dětem zoubky pečlivě čistí a sladké minimalizují. Rodiče chválím a jsem šťastná, protože trhat zkažené mléčné zuby mi opravdu radost nedělá.
Tématu nezdravého cukru se naprosto úžasně věnuje třeba paní Margit Slimáková, recepty inspiruje cukrfree blog, moc doporučuju :).
Jaký je Váš syn povahově?
Hravý a veselý. Je to pohodář, který ví, co chce. Pomazlit, jahůdku z mrazáku, bagr a kamínky.
Co Vás za tu dobu, co je na světě, naučil?
Díky němu jsem si uvědomila, že celý život špatně říkám slovo bagr. Naštěstí mi to připomíná každou chvíli. Správně to je GAGRRRR!!!! (i s těmi vykřičníky)
A jaká jste vy máma? Přísná, nebo benevolentní? Úzkostlivá, nebo pohodářka?
Jak v čem. Nerada kategorizuju. Snažím se jít děťátku příkladem. Myslím, že je potřeba nastavit jasné hranice, aby se mohl spolehnout na to, že co řeknu, to platí. Takže ne znamená ne a svůj důvod mu vysvětlím.
Mám s ním hodně trpělivosti, rozvíjím jeho samostatnost. Ven chodíme slimáčí rychlostí, chci aby ťapal, klidně i bosky, a také neřeším, že se na procházce zašpiní. Při jídle po sobě lije pití, občas si vrazí vidličku do nosu, ale stolování mu jde čím dál tím líp.
Prohlížím si s ním knížky, „pomáhá“ mi při vaření a úklidu. Chci aby byl ukotvený v realitě. Doma nemáme televizi a počítač přes den schovávám. Kreslíme spolu na ipadu, ale jinak technologie používám výjimečně. Děťátko zatím nerozumí, co je pro něj dobré a v určitých věcech pravidla nastavuje rodič, i když to dá větší práci. Stejně jako se zdravým jídlem. Něčemu ale rozumí velmi dobře, vyžaduje pozornost a občas do mě kouše a plácá. Má pravdu, ťukám do mobilu a nevěnuju se mu. Takže se vychováváme vzájemně.
Hodně s ním prožívám bolístky, ale do práce chodím, i když je nemocný. Vím, že se o něj rodina skvěle postará. I když bych si ho sobecky piplala ráda, věřím, že mu mnohem víc prospívá trávit čas s ostatními, protože se učí chápat život jejich pohledem. Co víc ho naučit než empatii.
A především se mu snažím vytvořit mateřské zázemí s láskou a pocitem, že tu jsem pro něj.
Čekáte druhé miminko. Kdy má přijít na svět?
Podle ultrazvuku čekáme listopadovou holčičku.
Bylo druhé miminko poměrně rychle po tom prvním plánované?
Chtěla jsem děťátka co nejdřív po sobě, aby si spolu mohli hrát. Druhé jsme plánovali už po šestinedělí a jsem vděčná, že nám to po roce vyšlo. Mám všechno, co je k mateřství potřeba (skvělého přítele a rodinu) a už chci mít odrozeno!
Co Vás na mateřství nejvíc baví?
Užívám si výjimečný čas o samotě. Od porodu jsem měla tak tucet dní sama pro sebe. Účastnila jsem se konference Equal Pay Day, poslechla jsem si přednášky na Slow Fashion Days, ukořistila jsem těhotenské oblečení na swapu, vyzkoušela jsem koučing, jen tak jsem se válela v parku, procházela se městem vlastním tempem, četla jsem si, krása!
O to víc mne pak baví návrat k děťátku. Když mne pozná, rozesměje se, zakříčí MÁMA a sápe se mi kolem krku. Baví mne, když tiše spinká, oddychuje a já ho můžu pozorovat. Baví mne, když se probouzí, roztomile se usmívá a píchá mě do pupíku. Baví mne naše láska, baví mne, že mám rodinu. Takové štěstí!
Jak se synem nejraději trávíte den?
Venku. Moc rád popíjí vodu z koupaliště, takže se s ním chodím koupat, rád papá písek, tak dost času trávíme na pískovišti a ze všeho nejradši křičí GAGRRR, takže chodíme okukovat bagry, kterým dává pusinky radši než mně.
Máte nějaké přání, které byste si ráda splnila?
Stát se Maminkou Roku! Je to pro mne cesta, jak inspirovat obyčejným životem, který mi dává hluboký smysl.
Nade vše si přeju zdravé děti, spokojenou rodinu, být užitečná a radostí naplňovat sama sebe i své okolí.
Jsem moc vděčná za poslané hlasy. Když už jsem se do toho soutěžení pustila.
Děkuji za Vaši přízeň!
Terka 🙂
