S dětmi se snažím mluvit kultivovaně. Na Michálka ječím intenzivně, ale málokdy, a sprostá slova nepoužívám vůbec.
Jednoho dne mi však došla trpělivost.
„Ne*er mě a pojď už!“ Cedím mezi zuby a myslím to smrtelně vážně.
Mimo spokojeně zkoumá kamínky u cesty, vytahuje imaginární telefon z kapsičky, vytáčí číslo a volá. „Tady bagrista Mimo!“ Zastaví se na každém metru naší trasy. „Haló, haló, tady jsem!“
Spanile jezdí na odrážedle a se zasněným pohledem pozoruje projíždějící auta na rušné silnici.
Bojím se o něj. Jsem nervózní z plačící a vzpouzející se Terky v kočárku. Pospíchám, protože jdeme pozdě. A oči se mi zavírají únavou.
Pozoruju své zoufalství. Zaujatá vlastní představou přítomnosti zapomínám na potřeby mých dvou ratolestí. A cítím, že mi chybí trpělivost, empatie, láska, energie a spánek, abych ty společné okamžiky prožívala s větším nadhledem.
Bytí tady a teď mi dává zabrat. Zvlášť v emotivně vyhrocené situaci.
Na své vřeštící paviány už nechci křičet další sprosťárny, a tak hledám recept na idyličtější prožitek každodenních mateřských aktivit.
Mindfulness & Meditation: 10 minutes can make all the difference.
To je ono.
Teď už jen začít.
Před pár lety jsem prožila deset dní na tichém retreatu v Thajsku. Bylo to skvělé, ale meditování jsem po návratu domů zavrhla jako zbytečnou proceduru. Nešlo mi to. Měla jsem pocit, že Michalovi se meditace jaksi nepozdává a neuměla jsem si ji obhájit ani sama před sebou.
Teď to cítím opačně.
Potřebuju meditovat.
Motivuje mne k tomu i Happier by Vera. Se třemi děťátky, včetně malého miminečka, medituje už třicet dní v kuse.
Probudila mého soutěživého ducha. To přece také dám!
Prosím o pomoc Michala, kterému každé ráno slavnostně předám děťátka a zamknu se ve vedlejším pokoji.
Definuju meditační prostor maminky hospodyňky a pohodlně se usazuju na parkety mezi sušák a vysavač. Není nad spirituální atmosféru.
Ignoruju intenzivní řev z vedlejšího pokoje. Michal se o Terku přeci postará!
A zapínám telefon.
Vím, že bez externí motivace a pomoci by to nešlo, proto investuju do aplikace Calm. Neúprosná statistika a příjemná průvodkyně meditací mi sezení ohromně ulehčují.
Předepsala jsem si pravidelnou si meditaci. Deset minut každé ráno. V případě akutní potřeby neomezené množství.
Ať už je účinek vědomého dýchání jakýkoli, i jen placebo efekt této terapie mi stačí k větší spokojenosti a radosti ze života.
Cítím se lépe.
A dnes se slavnostně teším z prvních výsledků.
Každý den mám najednou čas na sebe, na své tělo a mysl. Usmívám se koutky rtů, pozoruju vlastní dech a jsem vděčná. Za všechno.
Učím se bytí tady a teď.
Jsem trpělivější a vnímavější k sobě i k dětem. Cestou podél silnice mám o Michálka stále strach, ale nešílím z toho. Terku nosím v náruči, kde na rozdíl od kočárku nepláče, a kamarádkám dopředu oznamuju pozdní příchod.
Loudáme se po chodníku, a já si uvědomuju, že je zbytečné kamkoli spěchat.
Nakonec dojdeme tam, kam chci.
O kousek dál.
…
Zkuste Calm nebo Headspace, případně si přečtěte Mindfulness & Meditation: 10 minutes can make all the difference. Zaujala mne také pražská říjnová konference MindfulnessCon. A jestli máte deset dní, jeďte na meditační retreat. Pravděpodobně Vám to nezmění život, ale určitě to je zajímavá zkušenost! Pokud máte další tipy pro meditačního začátečníka – pro mne – sem s nimi!
