Naštěstí Nejsem Hrdinka

Čtu příběhy HRDINEK – účastnic soutěže MAMINKA ROKU a přemýšlím, zdali mám také příběh.

Příběh, který vzbuzuje emoce, obdiv, pochopení, soucit. Příběh plný neštěstí, ve kterém hrdinka objevuje sílu bojovat. Příběh, který snad dobře dopadne.

A uvědomuju si, mezi jak šťastné ženy patřím, když takový příběh nemám.

…

Jsem zdravá.

Prožívám krásné druhé těhotenství, které bude snad i nadále bez komplikací.

Nezažila jsem domácí násilí.

Mám přítele, se kterým si rozumím, na kterého se můžu spolehnout, který mi se vším pomáhá, dokonce myje nádobí a uklízí a přebaluje naše zlaté děťátko.

Nikdy jsem netrpěla nedostatkem. Nebyli jsme ani bohatí, ale mám pocit, že mi to „strádání“ jen prospělo. Neplýtvám, jsem skromná a vážím si drobností.

Nemusím snad ani psát, jak jsem vděčná, že v naší zemi není válka, ženy jsou emancipované, nikdo nás nenutí do obřízky, zažehlování prsou a dalších hrozných věcí, které se dějí ve světě.

A tak jen žiju v nejistotě, že na mne to neštěstí kdesi čeká, snažím se na něj připravit a přitom vím, že na to nejhorší se nikdy připravit nelze.

Díky tomu jsem tolik vděčná za všechnu lásku a krásu a šťastné náhody, které mne v životě potkaly, které mne provází a které můžu sdílet se svými blízkými.

A také jsem plná obdivu k ženám, které prochází obtížnou životní situací a i přesto nachází v životě krásu a štěstí.

Proto je pro mne mezi HRDINKAMI maminkou roku naprosto každá žena.

Mezi BLOGERKAMI je pro mne hrdinkou EDITA . Tvoří skvělý a užitečný blog, navíc mi je sympatická větou: „nevím jestli mám chuť vás tady prudit škemráním o hlasy“, to je totiž můj celkový dojem ze soutěží tohoto typu.