Nedarovali mi to.
Ani jednu věc. Rodiče, sestřičky, kamarádky, kamarádi.
I Michala jsem ubezpečila, že dárky pro mne řešit nemusí. A MĚSÍC jsem ho ujišťovala, že taky nic nedostane. Ani to nejskrytější překvapení. Podali jsme si na to ruku.
Třikrát hurá a děkuji. Byly to krásné Vánoce. A příjemné narozeniny. Nic mi udělalo největší radost.
Proč?
Vlastním asi tak třista věcí. Včetně drobností.
Auto. Zelené, šestnáctileté a obouchané. Kolo, na kterém už moc nejezdím. Brusle, na kterých jezdím čas od času. A kočárek z druhé ruky, se kterým jezdím úplně nejvíc.
MacBook, koupený za ušetřené peníze z Erasmu (místo pronájmu jsem spala dva měsíce přes Couchsurfing). Iphone, čtečku a paměťový disk, dárky od Michala, které vyhrál v programovací soutěži (protože je geniální). Ipad Pro a Apple Pencil, můj nedávný experiment na kreslení, z druhé ruky.
Oblečení. Které by kamarádky neunosily, ze SWAPu, z EtikButiku, pár věcí nosím přes deset let a mám i docela nové kousky. Dohromady tak padesát hadříků. A taky šest párů bot, batoh a kabelku.
Zásobu padesáti zubních kartáčků, kdyby náhodou všechny vyprodali, a asi čtyřicet blbostí na obličej, abych byla hezčí.
Tyč na poledance, u které si hraje miminko. Kytárku z Bangkoku. Pár knížek, spoustu papírů, deníky, pera a tužky. Květináče s bylinkama. Lustr z větví a dekorace z fotek na stěně. Můj nejmilejší modrý hrníček. A pár drobností v kuchyni, včetně stovky skleniček, ve kterých skladuju koření a luštěniny.
Je to moc nebo málo?
Není to tak, že bych bláznivě vyznávala minimalismus a v životě už nechtěla víc. Ani se nechci omezovat. Chci pro sebe to nejlepší a nejhezčí. (Typická Terka.) Ale v rozumném množství. Nebaví mě nakupovat, rovnat oblečení do sloupečků, získávat místo pro skleničky a talíře, které už se do poličky stejně nevejdou (ale vejdou, ale nevejdou). Jsem líná věci uklízet, přehrabovat, oprašovat, umývat, skládat, hromadit, dělat v nich pořádek nebo je jen tak přesouvat z místa na místo.
Mám poměrně málo zbytečných věcí.
A pokud něco chci, tak si to promyslím.
Když jsem od Michala dostala nový telefon, měsíc jsem ho nechtěla rozbalit, protože takový drahý věci přeci nepotřebuju.
Nakonec jsem ho začala používat a teď už se bez něj neobejdu.
Šatník jsem zredukovala na minimum. Těch pár triček, co nosím, je skvělých a nemusím řešit co na sebe, protože nemám na výběr.
Občas zatoužím vypadat jako krásně oblečená a upravená paní, kterou míjím na ulici. Je to radost pohledět.
Ne jako já v miminkem poslintané bundě a botaskách co zažily (dvakrát) apokalypsu.
Takže jsem si minulý rok koupila tři pěkná etická trička a jeden svetřík. Udělala jsem si průzkum, dlouho jsem přemýšlela a doteď z nich mám radost.
Nenosím náušnice, šperky, nechodím ke kadeřnici, ke kosmetičce nebo na manikůru. Zatím mě to ani neláká. Nebaví mě se malovat. I když jsem chvíli prodávala kosmetiku, nepřesvědčila jsem se, že má „péče o pleť“ nějaký ultra extra smysl.
Ale stejně se líčím do práce, snažím se vypadat upraveně, protože chci působit příjemněji a důvěryhodněji.
Whatever.
Můžu psát o své etičnosti, vztahu k přírodě, nesouhlasu s konzumní společností.
Ale věci kupuju a používám ráda. Jsem jen líná. Mít hodně věcí. Musím jich mít málo a fakt je musím potřebovat. Jinak mi to zabírá cennou mozkovou kapacitu, které mám nedostatek.
Chci jen to, co mi ušetří čas, udělá radost, nezabere příliš místa a co budu často využívat.
A taky to neznamená, že nechci žádný dárky.
Ráda dostávám mrtvé kytky. (ty řezané a jenom eko české) A zdravé potraviny. (ideálně bezobalu)
Ráda si přečtu knihu na čtečce. Nebo si ji ráda půjčím.
V nejlepším případě vyměním to, co se druhým nehodí. Objev minulého roku. SWAP. Donesla jsem oblečení, které nenosím, a vzala si cizí, které je super.
Ráda jdu na návštěvu ke kamarádce či k rodičům. Nenucená pohostinnost je ten nejlepší dárek. Že mě někdo vidí rád a ještě mi dá jídlo?!
A co teprve společné společenské aktivity. Příjemná večeře, omamné drinky, koncert plný energie nebo inspirativní výstava. Ideálně, když se to naplánuje za mě a já mám jen nenáročnou roli parazita(obdarovaného).
Chci dárky. A takové dárky chci i dávat.
Malé laskavosti, společně strávený čas, půjčování si věcí.
To je pak radost!
Nemusím trápit známé nakupováním dárků k mým narozeninám. A užívám si Vánoce (a především předvánoční čas) mnohem více.
Viděla jsem se s rodinkou, s Michalem jsme si dopřávali společné i nespolečenské aktivity, naplánovali jsme výlet do lázní, měla jsem čas sama na sebe, protože se mi babičky postaraly o prťouska.
Teď je jen otázka, jak dlouho mi nadšení z NEVĚCÍ vydrží.
Ale asi dlouho. Fakt.
Nedávejte mi zbytečnosti, ze kterých nebudu mít radost.
Až budu VĚC opravdu potřebovat, pořídím si ji sama a nebo si při opravdu potřebném věcném dárku asi tak desetkrát velmi nahlas řeknu předem.
Howgh.
