Miško, chceš vyprávět pohádku?
V bříšku má každá máma schovaný malý pokojíček pro miminko. Vypadá trochu jako skrýš, když zalezeš pod peřinu. Je tam tma, ale taky teplo a příjemně. Pokojíčku, kde malinkatý miminka bydlí, říkáme děloha.
Taky mám v bříšku dělohu. Čeká, až se v ní zabydlí miminko.
Jako první jsi se v ní zabydlel ty. Objevil jsi se, protože jsme se s tátou měli rádi a miminko jsme si moc přáli.
V noci jsme šeptali. „Michálku, pojď za námi.“
A ty jsi přišel.
V děloze se ti líbilo a krásně jsi rostl. Pak jsi mne uvnitř začal kopat a jednoho dne jsi prohlásil. „Už se sem vůbec nevejdu! Jdu ven!“
A tak jsi vylezl. Chvíli jsi plakal, ale sosání mlíčka to zachránilo.
Sosal jsi, spal a rostl, až jsi byl tákhle veliký, jako teď.
…
Mezitím se v bříšku objevila Terka. Na tu jsme s tátou volali dlouho. Nakonec nás ale uslyšela a přišla. Nalákala jsem jí za bráškou Mimem. Řekla jsem jí. „Mimo už se na Tebe těší. Až vyrosteš, budete si spolu hrát. A všichni se budeme mít rádi.“
Terka v děloze spinkala a rostla, až také musela vylézt.
Za hlasitého křiku vystrčila hlavičku, uviděla prso a už se ho nepustila.
Než jsme se nadáli, naučila se chodit a skládat lego, a teď už společně můžete krásně dovádět mámu k šílenství.
…
Protože z vás máme s tátou radost, přáli jsme si ještě třetí děťátko. Sotva jsme mu zašeptali, že se na něj těšíme, už bydlelo v bříšku.
Byla jsem za panem doktorem a spolu jsme se na to miminko dívali. Bylo drobné jako borůvka nebo semínko z jablka.
Nemohla jsem se dočkat až vyroste, a začala jsem Ti o něm vyprávět.
Ty si nejdřív křičel, že miminko nechceš. Ale pak jsme ti vysvětlili, že si s ním budete s Terkou hrát, že to bude hezké. Až si se taky začal těšit.
Jenže, miminko neumělo růst. Bylo pořád malinké. A nedokázali jsme mu pomoci. V bříšku se mu vůbec nedařilo dobře.
A tak z bříška odešlo.
Potulovalo se na louce a v lese, houpalo se na houpačce, hrálo si s broučkama a bylo mu dobře. Jen jednou jsem ho náhodou zahédla, jak leze po stromě.
Zamávala jsme mu. Třeba za mnou zase přijde.
Do té doby na něj máme jen hezkou vzpomínku.
Pohádku o miminku, které uteklo.
Moc mě to mrzí😔 Pohádka je úžasná. Je skvělé, že dokážete svým dětem předat takový citlivý pohled na svět. Moc ráda čtu vaše články. Držím palce, ať se k vám třetí miminko brzy dostane😍
Jste zlatá <3 Moc Vám děkuji za milý komentář. Michálek se na třetí miminko stále ptá, tak na něm budeme muset zapracovat:)
Milá Terezo, jsem u Vás poprvé a toto je druhý článek, co od Vás čtu. První byl o kojení. Krásný. A tento je za srdce beroucí, smutný i milý zároveň. Moje první těhotenství skončilo tenkrát mimoděložně a někdy plánuju svým dvěma dětem vyprávět o našem zatoulaném „andělíčkovi“. Děkuji za krásnou inspiraci a přeju ať za Vámi nové miminko trefí co nevidět.
Aleno, moc Vám děkuji za tak hezký komentář a jsem ráda, že vás mé psaní inspirovalo. Mějte se i s vaší úžasnou rodinkou co nejlépe. 🙂