Koukají se na mne?
Smějí se mi?
Šeptají si o mě?
Soudí mě?
…
Chci se líbit.
Chci patřit.
Chci znamenat.
Chci mít pocit.
Že jsem dostatečná.
Že jsem v pořádku.
Že jsem úžasná.
A krásná.
A zajímavá.
A výjimečná.
A úspěšná.
Že mám dobrou budoucnost.
…
A přitom jsou to jen emoce vesmíru, atomy k nezastavení, neuchopitelné biochemické stesky, které ani teď nic neznamenají.
Sebelítost, porovnávání se, nejistota.
…
A stejně. Potřebuju ujistit.
Sama sebe.
Že jsem k smíchu.
