„Tak jako. Mám radši penízky než lidi.
Svoje dítě bych možná měla mít radši než penízky.
Lidi odejdou, ale penízky zůstanou na účtě, v nejlepším případě.
Ale Tebe mám někdy radši než penízky. “
Moje filozofická chvilka při večeři. Michal poprvý a naposled, kdy něco říkám, pozorně vytáhl telefon a začal zapisovat.
Občas mi to znovu přečte.
A tak jsem došla k tomu, že bych si měla konečně ty peníze trochu srovnat v hlavě.
Vyrůstala jsem na venkově. Kamenný dům se zahradou. Ve chlívě králíci a kozy, na střeše holubník. V kuchyni kamna, v chodbě pec a ve sklepě vana se studenou vodou. O pár desítek metrů dál, cestou na zahradu, kadibudka.
Rodiče si vysnili společný život na vesnici, koupili rozbořeninu a dvacet let ji opravují. Táta tam chce malovat, mamka soužít s přírodou.
A já chci peníze, abych jim to mohla všechno zařídit.
Jako malá prodávám kousky čokolády a kukuřičné lupínky ze skladu v šatní skříni. Za dvoukoruny. Sestřičkám. Organizuju rodiče, aby nám dávali kapesné. V patnácti uklízím kanceláře za pětset, v šestnácti volám v call centru za čtrnáct pětek a v pětadvaceti prodávám plombu za dva tisíce. Na mateřské dostanu dvacet myriád za starost o miminko.
Proč chci peníze? K čemu?
A co jsou peníze?
Písmenka na počítači jsou peníze. Pohovka. Krásný byt. Pohodlí. Nosítko, ve kterém se mazlím s miminkem. Oblečení. Rtěnka a můj široký úsměv. Porod v nemocnici a péče milých sestřiček a vystudovaných doktorů jsou peníze. Snížení teploty miminku jsou peníze. Peníze jsou čas, vědomosti a štěstí. Peníze je sbírání borůvek v lese a borůvkový koláč. Máta na balkonu. Dort s nejlepší kamarádkou. Články o tom, co jsou peníze a jak být konečně šťastný bez peněz, jsou peníze. Cestování jsou peníze. Peníze jsou snídaně, oběd a večeře. Peníze jsou vůně vlasů a západ slunce z věže katedrály. Kytka, která mi dělá radost, jsou peníze.
A taky.
Frustrace. Autonehody. Umírání v nemocnicích. Války jsou peníze. Moc jsou peníze. Rozvody jsou peníze a neštěstí jsou peníze. Odpad jsou peníze. Závislost jsou peníze. Probdělé noci jsou peníze. Zodpovědnost jsou peníze. Risk jsou peníze. Smrt jsou peníze. Peníze jsou vykácený pralesy. Peníze je transakce se životem. Se svobodou. S respektem. Se zdravím.
Peníze.
Lidé zpeněžili snad vše.
I mně.
Peníze jsou validace, že vytvářím hodnotu. Dostávám je za práci, kterou dělám jak nejlépe dokážu. A tak si vlastních peněz doopravdy vážím. Nechápu historky bloggerů, kteří teď propagují minimalismus a do té doby utráceli veškeré příjmy hned jak je přijmuli.
Peníze jsou prostředek.
Měna. Změna. Výměna. Proměna. Záměna. Přeměna. Směna.
Peníze jsou možnosti, které si každý určí dle svých životních hodnot. Moje peníze vylepší život rodičům nebo zabezpečí děťátko. Můžu si šetřit na vlastní ordinaci nebo na cestování, abych pochopila, kdo peníze doopravdy potřebuje. A pak můžu podpořit dobrovolnický projekt v Africe.
Ale peníze nejsou všechno. Koloběh života a smrti jsou příroda. Smysly, kterýma vnímáme, emoce, krása jsou příroda. A láska. A mateřství.
Následuje komiks o tom, co miminko dokáže zcela zadarmo.
A co je potom pro mě to důležité?
Chci hledat rovnováhu s přírodou, sama se sebou a se svou smrtí.
Chci dostat peníze za to, co dělám jak nejlépe dokážu, a dávat je za to, co je dobré.
Chci říkat, co mi přijde na jazyk. I blbosti. Alespoň mám pak nad čím přemýšlet. Deklarovala jsem si svobodu slova, kterou Michal trpitelsky akceptuje. Naštěstí to vypadá, že mě má taky občas radši než penízky. A nějak se přes ty moje řeči přenese.
