A kolik Ti je roků?
Zkouší Terezku Michálek.
A Terinka na prstech ukazuje nejdřív čtyři, pak zkouší nastaví tři prstíky.
Vysvětluje, že už je velká holka.
A že má dneska narozeniny!
Do školky jsem jí donesla růžové balónky, se kterými si spokojeně vykračuje po Spořilově a sklízí obdivné pohledy dětí.
Michálkovi je nepůjčí.
Ani mámě.
A rozhodně se s nimi nechce fotit.
A tak Terezce slibuju sušenku, když mě nechá udělat fotku.
Proto ze školky směřujeme rovnou do kavárny.
Chci být s dětmi venku, do té doby, než přijde Michal z práce, abychom dárečky pro Terku rozbalovali společně.
A tak si střihneme photoshooting u spadaného listí, na náměstíčku před dubem, dokud – až příliš brzy – nezapadne slunce.
V kavárně si Michálek s Terčinou pomocí koupí sušenku:
Mimo se stydí, ale umí mluvit, Terka se nestydí, ale většinou jí není moc rozumět, protože roztomile šišlá. Nakupují tedy společně.
Vypijí si teplý jablečný mošt.
A pak už s Terezkou na ramenou kráčím svižným krokem domů.
Míša pobíha kolem nás.
Abychom – NA ČAS – stihli tatíčka a překvapení.
Terinka si k narozeninám vybrala šperky s růžovýma kočičkama, růžový hrníček s kočičkou. Růžové oteplováky, helmičku na odrážedlo a růžovou čepku.
Nejvíc se ale asi těšila na růžovou čelenku do vlasů s kočičíma ouškama.
Jenže. Čelenka došla z internetového obchodu oranžová.
Terezka si toho hned všimla, a ať jsme se snažili, jak jen jsme dokázali.
Kvůli oranžové čelence byl dlouhý, nezastavitelný pláč.
Růžová růžička, kterou jsem si koupila spíše pro sebe, to také nezachránila.
Ani krásná peněženka od Hey Wolf.
Pak naštěstí přišla prababička, která alespoň na chvíli odvedla pozornost vyprávěním a krabičkou borůvek.
A na večeři vyrážíme na sushi.
Terezka se pustila do své oblíbené rýže. Nic moc jiného jí na sushi nechutná. A s plnými bříšky se vracíme domů.
Až moc plnými. Michal omylem objednal dvojnásobnou várku sushi.
A s Mimem to heroicky téměř všechno zbaštili.
Když jsem chtěla dětem vyčistit zoubky, Terezka znovu plakala kvůli oranžové kočičí čelence.
A pak přišla s nápadem, že tu růžovou čelenku nakreslíme růžovou tužkou na papír a vystřihneme.
A tak jsem nakreslila obyčejná růžová ouška, vše jsme vystřihli. A Terce jsem čelenku upevnila kočičíma sponkama do vlásků.
A ono to fungovalo!
Terinka se spokojeně rozzářila.
Nechala si hezky vyčistit zoubky, jako kočičí holčička.
Papírovou čelenku si uložila do skřínky na ráno.
A snad spokojeně, vedle svýho tatíčka, usnula.
Dnes ráno si znovu nadšeně prozpěvovala:
Já mám dneska narozeniny!
A Mimo dosti nekompromisně oponoval, že dneska už je teda nemá.
Terezka ale stále nedostala malinové dortíky, a tak jsem ještě před odchodem do práce rozsvítila na malých malinových dortíkách tři svíčky.
A Terezka je postupně, několikrát po sobě sfoukla.
Nakonec si je sfoukl i Michálek:
Já bych klidně zvládl sfouknout čtyři najednou!, víš?
Což já samozřejmě vím. Protože Michálek svými kouzly a schopnostmi čtyřletého bojovníka zvládá úplně všechno. Když chce.
A Terezka.
Už je naše tříletá velká holka.
