Píšu ráda.
Sice to ze mě leze jako z chlupaté deky. Podobně jako děti.
Ale občas mé výtvory dosahují publikovatelných kvalit.
A tak se článek o našich zásnubách dostal až do Respektu.
Díky tomu se už tři dny usmívám pod vousy. A dneska si tu naší stránku konečně osahávám.
Časopis si prohlížím pozorně. Krom reklam je v tom seriózním plátku jen jedna fotka obličeje řehotajícího se od ucha k uchu.
Jsem bláznivá paní doktorka, teď už to ví všichni.
Tak snad jsem čtenáře Respektu pobavila.
A požádat přítele o ruku? Mohu jen doporučit.
Jen se u toho neutopte ve Vltavě. A ať vám (ne)zamrzne úsměv na rtech!
