Miluju studený, sychravý podzim.
Miluju holomrazy, tmu a blátivou vánoční Prahu.
Miluju usoplená, pokašlávající děťátka.
Miluju nudle, hleny a šušně na svršcích celé domácnosti.
Miluju monotónní život, nekonečné vaření a mytí nádobí.
Miluju probdělé noci, únavu a vyčerpání.
Miluju krmení, uspávání a přebalování.
Miluju svíravý pocit v břiše, ustavičný strach.
Miluju dětské dovádění, skoky, pády, lezení.
Miluju vzdálený pláč nebo hrozivé ticho, za kterým bez dechu utíkám.
Miluju Mimova rozbitá kolena, včerejší, dnešní i zítřejší.
Miluju Terčiny boule a modřiny.
Miluju bezmezný nepořádek, nesmírný binec a bordel.
Miluju překvapení. Rozžvýkané toaletní ruličky i nástěnné malby ovocem.
Miluju marný, celodenní úklid.
Miluju neřešitelné situace.
Miluju Michálkovo kreativní rušení slibů, přehlížení proseb a odmlouvání.
Miluju zoufalství krizových okamžiků. Nelíbí, nechce, nechutná.
Miluju své vzteklé, ospalé děti.
Miluju Terky zlobu, kňourání a nespokojenost.
Miluju nošení, utěšování a sosání miminka z unavených prsů.
Miluju věčné rozepře drahých ratolestí.
Miluju Michálka, když bije Terku a bere jí hračky.
Miluju, když ho Terka kousne.
Miluju je oba. Sedí na zemi, uši zaléhají zoufalým nářkem. Mamííí!
Miluju jekot, řev a pláč.
Miluju víceméně líbivé kombinace půvabu bytí.
Miluju dramaticky svěží esenci existence.
Toť můj dennodenní árt.
Není to nádhera?
Pěstuju si lásku k životu.
V kontextu instagramových dokonalostí a spokojených přátel, kteří se na mne smějí z facebooku.
V kontextu jednotvárných dní.
A na úkor neštěstí druhých, kdy si vděk za každodenní chvíle uvědomuju nejintenzivněji.
Odpusťte mi to. Příroda je krutá a já bezmocná.
Kamarádka potratila. Kamarádka potratila. Kamarádka potratila. Kamarádce zemřel táta. Kamarádka nemůže otěhotnět. Kamarád se poddal své nevyléčitelné nemoci. Kamarádce umřel přítel. Kamarádka potratila…
Mám vás tak ráda.
Mám Tě tak ráda.
…
Snažím se objevovat krásu, kde můžu. Dokud můžu.
Ve smrti lásku. V bolesti soucit. V neštěstí pomoc. V bezmoci sílu. Ve všednosti vděk. V marnosti naději.
Je to snadné, když sama netrpím.
Ale týká se mě to.
Jsem vděčná, že tu můžu být.
Pro sebe, pro rodinu, pro vás.
Můžu Ti pomoci?
